Lovec chemie v jídle: Proč jsou v pečivu desítky ingrediencí?

ROZHOVOR: Po vleklých zdravotních komplikacích zhubl 30 kilogramů. Teď vystupuje na sociálních sítích a seznamuje lidi se skutečným obsahem potravin. „U pečiva platí jednoduché pravidlo: pokud má chleba pět základních surovin, je to v pořádku. Pokud jich má dvacet nebo třicet, je to průmyslový polotovar, kterému je lepší se vyhnout,“ tvrdí v rozhovoru pro PrahaIN.cz Martin. Více se představovat nechce.

Martine, kdo to vlastně takto nevybíravě šlape výrobcům potravin a obchodním řetězcům na krk?

Po většinu života jsem byl prototypem člověka se špatným životním stylem – kouření, obezita, minimum pohybu, žádná motivace. Před třemi lety jsem se rozhodl to zásadně změnit. Zhubl jsem více než 30 kilogramů, začal jsem se zdravě stravovat, pravidelně sportovat, cvičit a pracovat na pozitivním nastavení mysli.

Z vlastní zkušenosti dnes vím, že změna je možná v jakémkoli věku. I proto jsem se rozhodl inspirovat a motivovat ostatní, aby viděli, že to jde. A měli odvahu svůj život změnit k lepšímu.

Na sociálních sítích se věnuji tématu složení potravin a nápojů. Otevřeně a nekompromisně kritizuji průmyslově zpracované potraviny, marketingové klamy a vše, co podle mě lidem škodí. Nikomu nic nepřikazuji ani nezakazuji. Dávám fakta, informace a možnost volby, aby se každý mohl sám rozhodnout, co bude jíst, pít a házet do nákupního košíku.

Co vás vybudilo vystupovat takto bez skrupulí na sociálních sítích proti potravinářským náhražkám a vylepšovadlům?

Spolu s velkou životní změnou jsem se začal zajímat o složení potravin, nápojů a o to, co do sebe lidé každý den dávají, často úplně nevědomky. Zároveň jsem kolem sebe viděl spoustu lidí se zdravotními problémy, které nejsou náhodné, ale jsou přímým důsledkem životního stylu a dlouhodobé konzumace průmyslově zpracovaných potravin.

Nejdřív jsem na sociálních sítích sdílel hlavně vlastní cestu, hubnutí a základní zdravotní tipy. Postupně jsem ale zjistil, že spousta lidí vůbec netuší, co konkrétně jednotlivé potraviny obsahují a jaké existují jednoduché alternativy, často za stejnou cenu a s lepším složením. A právě to mě posunulo k dnešnímu obsahu.

Dnes si cíleně vybírám ty nejhorší potraviny z regálů, otevřeně je kritizuji a vysvětluji, co v nich je problematické. Nezakazuji, nepřikazuji, nikoho nepřesvědčuji silou. Jen předkládám fakta. Rozhodnutí je vždy na každém jednotlivci. Smyslem mé práce je, aby lidé věděli, co jedí, a měli možnost sáhnout po lepší volbě místo toho, aby do sebe dlouhodobě cpali chemii a polotovary jen proto, že to tak „dělají všichni“.

Pod vašimi příspěvky jsou často vulgární reakce a osobní nadávky. Vidím, že je řešíte klidně a věcně, ale jak si je vysvětlujete?

Ty reakce si vysvětluju poměrně jednoduše. Většina lidí má svá oblíbená jídla a nápoje spojená s emocemi, dětstvím a tradicí. Smažák, řízek, guláš, cola… To nejsou jen potraviny, ale součást identity, domova a vzpomínek. Ve chvíli, kdy přijde někdo, kdo to otevřeně a tvrdě rozebere, zpochybní a rozbije zažité iluze, vyvolá to velmi silnou obrannou reakci.

Spousta lidí to nevnímá jako kritiku produktu, ale jako osobní útok na sebe nebo na něco, co mají rádi. A protože nejsou zvyklí, že by někdo mluvil takhle přímo, bez obalu a bez servítek, přemění se ty emoce často ve vulgarity, nadávky a agresi v komentářích. Je to čistě emoční reakce, ne racionální debata.

Zároveň se ale vždy najdou lidé, pro které jsou tyhle informace nové a přínosné. Ti naopak oceňují, že se tomu někdo věnuje otevřeně, bez přikrášlování. Často mi píšou pochvalné zprávy, děkují za vysvětlení, nebo právě kvůli těmto příspěvkům začnou můj obsah sledovat. Dozví se něco, co dřív netušili, má to pro ně hodnotu a v některých případech jim to doslova otevře oči.

Já se k tomu snažím přistupovat s chladnou hlavou, někdy s lehkou ironií, ale hlavně věcně. Předkládám fakta, složení a souvislosti. Co si z toho kdo odnese, je už na něm. Hejty mi nevadí, patří to k téhle práci. Naopak, když dopředu vím, že kritizuji něco oblíbeného a zažitého, počítám s tím, že vlna negativních reakcí přijde. Beru to s nadhledem a úsměvem, protože to jen potvrzuje, že se dotýkám citlivého, ale důležitého tématu.

Reagoval na vaše příspěvky někdo z potravinářského průmyslu nebo ze strany obchodních řetězců? Pokoušel se vám třeba někdo vyhrožovat?

Přímé vyhrožování nebo tlak ze strany potravinářského průmyslu či obchodních řetězců jsem nezažil. Co se ale stává poměrně často, je to, že na mé příspěvky reagují samotné firmy nebo jejich zástupci. Většinou se ale nenechají vtáhnout do skutečné diskuze a velmi rychle z ní mizí.

Důvod je jednoduchý. Když mluvím o složení potravin a nápojů, opírám se o fakta, etikety a veřejně dostupné informace. Výrobci velmi dobře vědí, z čeho se jejich produkty skládají, zároveň si uvědomují, že by bylo extrémně obtížné tyto věci obhajovat v otevřené diskuzi před tisícovkami lidí. Zvlášť u značek, které se v marketingu prezentují hesly jako poctivá domácí výroba, vaříme s láskou, tradice nebo rodinná receptura, zatímco reálné složení obsahuje zahušťovadla, stabilizátory, aromata a další přídatné látky.

V takové situaci by museli veřejně vysvětlovat, proč jejich domácí a tradiční produkt obsahuje látky typické pro průmyslovou výrobu. A to je debata, do které se jim většinou nechce. Zároveň si vždy dávám velký pozor na přípravu. Ověřuji si fakta, složení i souvislosti tak, aby bylo vše stoprocentně obhajitelné. I to je jeden z důvodů, proč se ze strany výrobců nebo řetězců nesetkávám s útoky nebo nátlakem. Vědí, že v tomhle prostoru pracuji s pravdou, a přesně o to mi jde.

Šli po vás někdy šerifové nebo zaměstnanci marketu, co a proč tam děláte?

S přímým zásahem nebo konfliktem přímo v obchodech jsem se nikdy nesetkal. Pokud si v obchodě fotím nebo natáčím obaly, složení nebo konkrétní produkty, dělám to vždy citlivě a nenápadně tak, abych nikoho neobtěžoval, neomezoval provoz a nerušil ostatní zákazníky ani personál. Nikdy tam nejdu s cílem vyvolávat konflikt nebo provokovat.

Zároveň je potřeba říct, že dnes už ani není nutné být v obchodech fyzicky tak často. Veškeré podstatné informace – složení, etikety, marketingové popisy i produktové fotografie – jsou běžně dostupné online, na sociálních sítích nebo přímo na webových stránkách výrobců a obchodních řetězců. Pracuji tedy především s veřejně dostupnými daty, což mi umožňuje být přesný, věcný a zároveň se vyhnout zbytečným situacím přímo na prodejnách.

Máte nějakou soukromou hitparádu odstrašujících případů potravin, které se jinak tváří, než jaký je jejich skutečný obsah?

Dlouhodobě se vracím ke dvěma okruhům, které vyvolávají nejbouřlivější reakce a zároveň se týkají skoro každého z nás. První je pečivo, hlavně chleba ze supermarketů a řetězců. Druhý jsou rychlá jídla, polotovary, krabičkové obědy a běžná menu, které lidé řeší během pracovního dne.

U pečiva, a konkrétně chleba, je to extrémně citlivé téma. Většina lidí si vůbec neuvědomuje, že značná část chleba a pečiva z řetězců není čerstvá domácí výroba, ale ultrazpracovaný průmyslový polotovar složený z desítek ingrediencí, často chemického původu. Přitom se tyto produkty prezentují nápisy jako pečeme s láskou, poctivá domácí výroba, tradice nebo vůně domova. Ten rozpor mezi marketingem a realitou je obrovský, a právě to v lidech vyvolává silné emoce.

Zároveň ale vždy zdůrazňuji, že existují lepší alternativy. Často leží přímo vedle sebe v regálu chleba složený z pěti surovin a chleba ze třiceti položek. Nejsem proti pečivu jako takovému, ale proti tomu, aby lidé nevědomky jedli průmyslový chemický produkt v domnění, že jde o poctivé jídlo.

Druhým velkým tématem jsou rychlá jídla, krabičky, obědy do kanceláří, bufety a běžná menu v restauracích. Velká část těchto jídel je vyráběná z průmyslových polotovarů – s emulgátory, zahušťovadly a dalšími přísadami, aby byla rychlá, levná a snadno připravitelná. Člověk má pocit, že si dává rychlý a chutný oběd, ale ve výsledku do sebe dostane ultrazpracovaný produkt, který místo energie často přináší únavu a zátěž pro organismus. Tělo pak neřeší výživu, ale snaží se vypořádat s chemií místo toho, aby dostalo poctivé jídlo, sílu a energii.

Jak a co mají podle vás lidé, asi zejména ve městech, nakupovat?

Tohle řeším s lidmi v komentářích a zprávách neustále a většinou je překvapí, jak jednoduché to ve skutečnosti je. Nemusíte být expert na výživu ani trávit hodiny v obchodě. Stačí pár základních pravidel.

V obchodě se vyplatí orientovat se podle složení, ne podle obalu. Čím kratší a srozumitelnější složení, tím lépe. U pečiva platí jednoduché pravidlo: pokud má chleba pět základních surovin, je to v pořádku. Pokud jich má dvacet nebo třicet, je to průmyslový polotovar, kterému je lepší se vyhnout. V regálu často leží dobrá i špatná varianta hned vedle sebe.

U svačin platí totéž – jednoduchost. Bílý jogurt, tvaroh, ovoce, ořechy, vejce, kvalitní pečivo se šunkou s vysokým podílem masa. Ne sladké tyčinky, ochucené jogurty a fitness výrobky plné cukru a aditiv.

Co se týká obědů ve městech, ať už v bufetech, kantýnách nebo restauracích, je dobré přemýšlet, co je skutečně uvařené z reálných surovin a co je jen ohřátý polotovar. Nevybírám si guláše, svíčkové, knedlíky nebo smažená jídla, která jsou často založená na prášcích a základech z průmyslové výroby. Naopak sáhnu po grilovaném nebo pečeném mase, kuřeti, rybě, salátu, rýži, bulguru nebo zelenině, tedy po jídlech, která dávají smysl i bez chemie.

A stejné je to u nápojů. Slazené limonády, džusy a energetické nápoje jsou často jen tekutý cukr, aditiva a chemie. Místo toho dávám přednost obyčejné vodě, neslazenému čaji, vodě s citronem nebo bylinkami. Jednoduché, dostupné věci, které tělu pomáhají a nezatěžují ho.

Základ je číst obaly, nenechat se opít marketingem a vybírat co nejjednodušší kombinace. Nejde o dokonalost, ale o dlouhodobou volbu. A když se tímhle způsobem začne člověk řídit, zjistí, že i ve městě se dá jíst i pít normálně a bez zbytečných kompromisů.

Podle spolku Fér potravina je přes 40 tzv. éček nedoporučených se stupněm 5 a 6. V jak velké části potravin podle vás jsou?

Ano, mám povědomí o hodnocení Spolku FÉR potravina, který rozděluje éčka podle míry problematičnosti. A u stupňů 5 a 6 mluví o látkách, kterým by se spotřebitel měl ideálně vyhýbat. Pro mě je ale opět klíčové spíš vědět, kde se tyto látky v praxi objevují, než si pamatovat konkrétní seznamy.

Nejčastěji se éčka s vyšším stupněm rizika objevují v ultrazpracovaných potravinách, tedy v produktech, které nejsou postavené na základních surovinách, ale na technologii. Typicky jde o sladkosti, barevné cukrovinky, ochucené nápoje, energetické drinky, levné uzeniny, hotová jídla, instantní omáčky nebo trvanlivé dezerty. Právě tam se používají barviva, konzervanty, zvýrazňovače chuti nebo stabilizátory, aby výrobek vydržel, vypadal atraktivně a chutnal stejně pokaždé.

Konkrétně se bavíme třeba o některých syntetických barvivech používaných v limonádách a sladkostech, zvýrazňovačích chuti v instantních jídlech nebo kombinacích aditiv v masných výrobcích, které mají dodat barvu, strukturu a prodloužit trvanlivost. To jsou přesně ty případy, kde se pak v podobných databázích objevují vyšší stupně hodnocení.

Naopak u jednoduchých potravin – základního pečiva z několika surovin, čerstvého masa, vajec, bílých jogurtů nebo potravin bez dochucování – se s těmito látkami prakticky nesetkáte. A to je podle mě to hlavní sdělení pro lidi. Nemusí znát všechna éčka nazpaměť ani studovat tabulky. Stačí se naučit číst složení a pochopit jednoduchý princip: čím složitější a delší složení, tím větší pravděpodobnost, že jde o průmyslový produkt plný přídatných látek.

Proto se ve své práci nesnažím lidi strašit jednotlivými čísly, ale učit je orientovat se v regálu tak, aby se těmto látkám přirozeně vyhýbali – výběrem jednodušších a poctivějších potravin.

Martin (48 let) pracuje jako manažer ve službách. Aktuálně ho na sociálních sítích (leden 2026) sleduje přibližně 100 000 lidí napříč platformami TikTok, Instagram a Facebook. Do budoucna plánuje rozšířit svou tvorbu také na YouTube, kde chce jít více do hloubky a nabídnout delší a vysvětlující formáty. Na sociálních sítích vystupuje jako nitram.prg.

Mezi jeho koníčky patří cestování, jízda na motorce, sport a hudba. Má rád lidi, kteří jsou pozitivně naladění, mají vášeň, odhodlání a chuť dělat věci, které je v životě naplňují a dávají jim smysl.