foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Bramboráky z Mikulova
REPORTÁŽ: Jak už jsme uvedli, server PrahaIN.cz zavítal na 15. ročník Svatomartinského Mikulova. Z hlavního města jsme sice jeli přes tři hodiny, ale zážitky nám všechny strasti a bolavá záda vynahradily.
V prvním článku jsme se věnovali příznivým cenám pití a sýrů. Nyní se budeme soustředit na vína a další tradiční sortiment. Nevynecháme senzační bramborák (také pro celiaky), halušky se zelím a uzeným, škvarkové tyčinky, tvarožníky nebo máslové trubičky.
Svatomartinský Mikulov ovšem kromě uspokojení chuťových buněk nabídl od 7. do 16. listopadu také kulturní program: Mužský a ženský sbor Dolní Dunajovice, Mateničky, Stanley's Dixie Street Band, Shot-C Vokal Band, cimbálovou muziku Starobřeclavská, akustické blues i komentovanou prohlídku města za 155 korun.
Nás však nejvíc zajímalo jídlo a pití.
Už v prvním článku jsme litovali, že nemůžeme přenést vůni. Táhla se celým náměstím a jednalo se o směsici vína, smažení, cukru a pečení. Prostě nádhera. Připadali jsme si jako na vánočních trzích, ačkoli do Štědrého dne zbývá ještě hodně týdnů.
Žaludek plesal
A nyní k cenám: Nejvíc jsme se pochopitelně těšili na bramborák. Vyšel na necelých 100 korun a byl velký. Jeho typickou chuť jsme cítili ještě o několik hodin později v Praze. Podobně vynikající byly i máslové trubičky o velikost XXL. Jedna stála 30 korun. S sebou jsme si odvezli sušené ovoce. Cena za 100 gramů se pohybovala od 49 korun (višně, kiwi, mango, ananas) po 75 korun (zázvor natural).
Velký kornout bramborové spirály, známý například z Matějské pouti, vycházel na stovku. Menší byl o dvacet pět korun levnější.
Pět kusů škvarkových tyčinek vyšlo strávníky na 50 korun, deset kusů na 90 korun.
V Mikulově jsme se poprvé setkali s bramborovými patenty. Jednalo se o placky plněné povidly a máslem. Jedna stála 30 korun.
Samostatnou kapitolu, kdybychom se v daném oboru hodně vyznali, bychom mohli věnovat vínům. Protože jsme laici, budeme se držet při zemi a reprodukovat ceny. Snad všechny lahve šly koupit do 300 korun. V nabídce bylo vinařství Osička Lanžhot, Filip Mlýnec, Fučík nebo Orisek, které vyrábí víno ve sklepě pod Svatým Kopečkem v Mikulově. Jednotlivé etikety vypadaly překrásně.
Zase za rok
Kdo měl zájem, mohl si dopřát jednu deci za 40 korun. A k tomu třeba tradiční slovenské lokše.
Oficiálně prezentace zahrnovaly košty mladých vín Mikulovské vinařské podoblasti.
Ačkoli jsme byli pouze na náměstí, doprovodný program se konal také na zámku, v knihovně, v zámecké zahradě a kinoklubu.
Svatomartinský Mikulov se nám hodně líbil. Nebyl totiž určený pouze vinařům, na své si přišli abstinenti, jedlíci, rodiny i děti. Takže zase za rok!