foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Chléb, ilustrační foto
PŘÍBĚH: Pečení domácího kváskového chleba je trend. Pokud si někdo na domácí variantu netroufne, může využít některé z mnoha nabídek na internetu od domácích pekařů, často ale musí počítat s vyšší cenou. Své o tom ví i matka mladé pekařky, se kterou naše redakce hovořila. Její dcera propadla domácímu pečení, svého rozhodnutí podělit se o své výrobky ale začala brzy litovat.
„Dcera hodně sleduje sociální sítě a různá videa na YouTube, když se tam stále častěji objevovalo, že si lidé sami pečou kváskový chléb, chtěla to zkusit také. První pokusy nedopadly dobře, ale nevzdala to a pokračovala dál,“ líčí Jitka, matka Kristýny, osmnáctileté studentky.
Než se dopracovala k dokonalému chlebu, trvalo to pár měsíců. „Je to už takový náš rituál, třikrát týdně pečeme, je to závislost. Dceru to tak baví, že peče i pro své kamarády, já často nosím chleba do práce. Všem moc chutná, když jí moje kamarádka řekla, že by ho mohla prodávat, začala nad tím přemýšlet,“ popisuje.
Kromě toho, že pečení stojí peníze, stojí také čas. Hned ráno je potřeba nakrmit kvásek, pak několik hodin čekání, než nakyne, pak samotné smíchání surovin, překládání, odpočinek těsta a kynutí celého bochníku. „To je klidně i 17 hodin, než se bochník upeče,“ sdělila Jitka. „Samozřejmě, že u toho nesedí celý den, ale není to práce na pár minut,“ dodává.
Své výrobky chtěla i prodávat
Po několikadenním sbírání odvahy se rozhodla nabídnout domácí produkci i cizím lidem, svůj inzerát vyvěsila v několika skupinách na sociálních sítích. Její kapacita byla deset bochníků za víkend, pět v sobotu a pět v neděli. Po sledování cen v obchodech a jiných inzerátech se rozhodla pro cenu 150 korun za více než kilový kus. Chleby se rozebraly hned, negativním komentářům se ale nevyhnula.
„Když zveřejnila ten inzerát, několik hodin se nic nedělo. Pak jí tam přistál jeden komentář, jestli se nebláznila, že za 150 korun si to nikdo nekoupí. Další lidé se přidali, někteří jí psali i do soukromých zpráv a byli vulgární,“ líčí s tím, že všechny nadávky byly velmi podobné.
Lidé naráželi na cenu, že chce vydělat, někteří komentovali i vzhled pecnů. „Nechápu, normální člověk by si řekl, že nemá zájem a jde dál, ale proč má někdo důvod nadávat někomu, koho ani nezná a uráží její pečení, když ho ani neochutnal,“ řekla s lítostí.
Chuť do pečení se vrátila
Pro její dceru to nebylo jednoduché. Když si začala konečně věřit, přišel pád dolů. „Příspěvek smazala a asi na týden s pečením úplně přestala,“ popisuje matka. Zhruba za další týden se jí na Facebooku ozvala paní, že si uložila její inzerát, ale že už ho nemůže najít.
„Nechtělo se jí do toho, ale doma jsme ji přemluvili. Paní byla nadšená a dceři se vrátila chuť do pečení,“ ulevilo se Jitce.
Svoji týdenní kapacitu deseti chlebů nakonec naplnila během krátké chvíle, lidé se ozvali sami, většinou šlo o známé první zákaznice.
„Nikdo se nad cenou 150 korun za pecen nepozastavil, protože vědí, kolik práce a času za tím stojí. Myslím si, že to, co si četla na internetu, by jí do očí nikdo neřekl. Mnozí lidé, kteří podobné komentáře píší, si ale vůbec neuvědomují, jak snadno mohou ublížit. Nejde tu o žádné velké podnikání, ale ukázalo se, že i jediný negativní komentář od anonyma dokáže mladého člověka velmi zasáhnout,“ uzavřela matka.