foto: PrahaIN.cz/Na Kačabce v prosinci 2024
ROZHOVOR: Na jaře letošního roku se na televizní obrazovky vrátí pořad Ano, šéfe! se Zdeňkem Pohlreichem, redakci to potvrdila přímo TV Prima. Při té příležitosti PrahaIN.cz hovořila s podnikatelem Jaroslavem Bejvančickým, který natáčení zažil na vlastní kůži. Jeho hospoda Na Kačabce byla dokonce prozatím v historicky posledním dílu a odnesla si maximální počet hvězdiček. Bejvančický v rozhovoru vypráví, jak mu slavný gastronom změnil život.
Restaurace Na Kačabce ve staré části Hostivaře se přitom na televizních obrazovkách nikdy nemusela objevit. Zájem Bejvančického o účast v pořadu byla už na začátku roku 2017, ale pak přišly zdravotní problémy podnikatele a natáčení musel odříct.
I k jeho překvapení restauraci štáb po několika měsících oslovil sám. Prý měl poslední volný termín, zbývalo natočit poslední restauraci ve vůbec poslední sérii Ano, šéfe!
„Nebyli jsme na tom tehdy úplně špatně, že bychom potřebovali radit s gastrem od úplného začátku. Já to dělám jenom celý život, takže nějakou představu jsem měl. Ale asi to úplně nefungovalo, netrefili jsme notu lidí, aby to bylo zajímavé. Letní sezona byla úplně v pohodě, ale ta zimní byla špatná,“ vzpomíná Jaroslav Bejvančický.
Při první inspekci Zdeňku Pohlreichovi až na výjimky chutnalo. Podnikateli však vyčítal pojetí celé restaurace. Nelíbila se mu některá jídla, která sem podle něj nepatřila. Za všechna zmíníme třeba smažené jalapeňos či některé těstoviny. Pohlreich chtěl, aby v nové zrekonstruované Kačabce byl víc cítit duch předchozí typické české knajpy, s tímto pohledem se ale Bejvančický příliš neztotožňoval.
Zdeněk Pohlreich? Prý to není jen póza
„Natáčelo se čtyři dny od rána do večera. Celou dobu jste napojení na interkomu na vysílačce a každé slovo, co řeknete, zvukař slyší. To vás dostane z komfortní zóny. Je tam sice domluva, že oni nesmí používat zvukové záznamy bez kamerových, ale stejně vás do toho trochu potloukávají. Když se dozví něco zajímavého, tak je právě práce Zdeňka, aby to mohlo být i na obrazovce. A nějaký čas trávíte i mimo kamery. Měl jsem pocit, že jsem Zdeňkovi sednul a měl opravdu snahu poradit. Není to jen póza. Přišlo mi, že je obrovsky lidský,“ chválí Bejvančický.
Pohlreich ho prý naučil hodně. Hovoří o tom, že měl nějakou představu o podnikání, ale viděl ji především z pohledu zaměstnance, protože Na Kačabce byl první a jediný podnik, co kdy vedl.
„A ten pohled je diametrálně odlišný od toho reálného pohledu. To byla jedna ze změn. Když se dostanete do toho reálného provozu, tak je to trochu jiné. Natáčení mi také otevřelo oči na všechny strany, co se týče provozu a také díky radám od Zdeňka, co byly mimo kameru. Ne všechno tam bylo, protože toho materiálu se nasbíralo opravdu hodně. A jsou chvíle, kdy spolu sedíte jen mezi čtyřma očima a on vám k tomu řekne něco víc lidsky. Proběhlo to. V našem případě bych možná ani neřekl, že to byly vyloženě rady, ale spíš jeho názory,“ vypráví urostlý chlapík.
„A pak už bylo jen na mně, jestli si to vezmu, či nevezmu. Jestli půjdu směrem jeho, nebo svým. Myslím, že jsme se dostali do nějakého kompromisu mezi mým a jeho pohledem zkušenějšího gastronoma. Zdeněk to má těžké, že tu restauraci tolik nezná a neví třeba některé zákulisní věci. Neví, jak to funguje třeba v té dané části města mezi lidmi, takže jeho pohled je z jednoho určitého úhlu. Až toho zjistí víc, tak může tomu člověku víc poradit,“ dodává.
Zdeněk Pohlreich nakonec v historicky posledním dílu Ano, šéfe! udělil restauraci Na Kačabce maximální počet hvězdiček, tři. Premiéra byla odvysílána v roce 2018, tedy zhruba rok po natáčení. A důležitou otázkou je, co se dělo pak.
Peklo po odvysílání
Bejvančickému se prý změnil život. Nastal až neuvěřitelný boom, který nikdo nečekal. Podnikatel doslova říká, že po odvysílání nastalo peklo. Zafungovala prý ale také druhá repríza, která přivedla mnoho lidí. A vlastně to tak funguje dodnes pokaždé, kdy se díl odvysílá, a může to být třeba ve středu v 11 hodin večer, vždy však přijdou noví lidé.
„Přilákalo to obrovské množství lidí. Netušil jsem, kolik lidí na to kouká a jak je to oblíbené. K nám se sjely tisíce lidí z různých částí republiky i ze zahraničí - ze Slovenska, z Německa. Jeli se na nás podívat, vyzkoušet si to místo, kterému Zdeněk Pohlreich dal tři hvězdičky. Osmdesát procent těch zákazníků jsou gastronomičtí turisté, kteří přijedou jednou, pak už nikdy. Pak je další část lidí, která se k nám vrací dodnes. A pak je ještě jedna, ta vůbec nevěděla, že tady jsme, nebo že se v tom podniku vůbec něco změnilo. Zjistilo to a začali chodit pravidelně,“ říká Jaroslav Bejvančický.
„Ano, změnilo mi to život. Nabaluje se na to x desítek spoluprací a jste v drobnohledu firem, který by s vámi dřív nikdy nespolupracovaly. Na té Hostivaři nejsme vidět, jsme zapadlí, tohle opravdu otevřelo oči nejen nám, ale také dodavatelům a dalším,“ dodává spokojeně.
Starousedlíci v Hostivaři
Jak už bylo zmíněno, jedním z ústředních témat onoho dílu bylo také samotné pojetí hospody. Dodejme, že Kačabka byla dřív mezi místními populární hospodou, svým vzhledem ji však lze nazvat knajpou či putikou. Bejvančický ji zrekonstruoval, což se některým nelíbilo a právě Pohlreich chtěl, aby podnikatel dokázal tyto dva světy propojit. Hovořil o tom, že Kačabka je značka.
„Já bych řekl, že se starousedlíky nikdy nebyl nějaký zásadní problém. V Ano, šéfe! se o tom mluvilo, ale z mého pohledu to nebylo tak zásadní, jako se tomu věnoval čas při natáčení. Ale to je jen můj názor. Vyselektovali se štamgasti, co chodili vyloženě do pivnice na pár piv. Někteří nás ale navštěvují a jsme s nimi zadobře. Určitě ale nějaká část lidí k nám přestala chodit hned, co jsme to otevřeli, protože jsme jim Kačabku změnili. Před koncem old school Kačabky sem ale tolik lidí nechodilo. Jsou lidé, co přišli jednou a už nepřijdou, nejsou s tím podnikem za dobře. Ale převážná část lidí snad poznala, že je to jenom plus, že je gastronomie v jejich blízkosti. Větší část lidí, co si myslela, že nás nebude mít ráda, poznala, že je to v pohodě. Samozřejmě to není stará Kačabka, ta hospůdka, ale kdyby se neměnily žádné věci, tak asi pořád budeme jíst kuřecí steak s broskví a na všech tenisových turnajích se bude hrát v bílém. Každá nová věc zkrátka přinese změnu, kterou ne všichni lidé přijmou. Nikdy se nezavděčíte všem,“ má jasno Bejvančický.
Dále mluví o tom, že Na Kačabce má kolem sebe různé lidi a potencionální zákazníky. Starší Pražany, kteří žijí v panelácích a menších bytech, ale také rodiny, které si v Hostivaři postavily nové domy za dvacet či třicet milionů korun.
„Je to velký rozsah lidí. A stylizovat hospodu jenom do jídel alá putyka by bylo kontraproduktivní. Ulevili jsme trochu jídeláku, ustoupili jsme od nějakých názvů, které jsme tam měli a Zdeněk nám je vyčítal. Ale ten jídelák není jen o tom, že je tam omáčka a pečené koleno. Snažíme se lidem nabídnout kompromis, aby ochutnali i něco zajímavějšího a trochu jiného. Je to složené podobně jako bylo předtím, akorát s nápady od Zdeňka,“ hovoří o současném jídelním lístku.
Povídala žabka žabce...
„Naše dvě jídla jsou hodně stěžejní a máme je tady léta. Je to vepřová masitá kotleta s žeberní kostí, u které zůstal název Texas. A pak hovězí krk na červeném víně s portobello a kořenovou zeleninou, kterou nám defacto dotunil Zdeněk, ukázal, jak to dělat, aby to bylo zajímavější. Začali jsme si také dělat vlastní uzeniny, začali jsme s tím víc pracovat a víme, že to lidé pochopili a rádi si to dají,“ přidává.
Závěrem ještě společně vzpomínáme na možná legendární žabí stehýnka. „Povídala žabka žabce, nejlépe je Na Kačabce,“ zní totiž jedno z hostivařských pořekadel, které dokonce zdobí zeď restaurace. Zdeněk Pohlreich kvůli tomu v Ano, šéfe! poradil Bejvančickému, aby je zde připravoval a dokonce mu ukázal recept. Provozovateli to ale nebylo při chuti. Nechápal, že Pohlreich uváděl o některých jídlech, že sem nepatří, a pak mu radil, aby podával pokrm typičtější ve francouzské kuchyni. Teď už ale provozovatel Kačabky ví, že se minimálně částečně mýlil.
„Zdeněk nám připravoval žabí stehýnka, se kterými jsem já nesouhlasil. On nám říkal, že máme jídla, která se sem nehodí a pak že máme dělat žabí stehýnka. Vysvětlil mi to. Dodnes žabí stehýnka na jídelním lístku nemáme, ale děláme vždy týden žabích stehýnek, aneb jak povídal Zdenda: Povídala žabka žabce, dej si žabí stehýnko Na Kačabce. Lidé by to asi nejedli celý rok, ale během týdnu o Velikonocích, co to děláme, je to masakr. Kolik se jich tady prodá, lidé na to opravdu slyší. Mýlil jsem se, no. Myslel jsem, že to nebude fungovat, ale Zdeněk měl pravdu. Lidé si to dají rádi. Zůstalo to tady přímo podle receptů, co nám ukazoval,“ uzavírá náš obsáhlý rozhovor, z nějž se vše do článku samozřejmě nemohlo vejít.