foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Tesco na Novodvorské, neděle 15. 6. 2025
REPORTÁŽ: Už v pátek odpoledne v obchodním centru Flora a o den později v Albertu ve Vikově ulici v Praze 4 jsme si všimli povážlivě se tenčících zásob vodních melounů. Příliš jsme to neřešili a namísto klasické varianty jsme sáhli po jednom cukrovém. Stál kolem osmdesáti korun a v zásobě ho bylo hodně.
V sobotu se však situace opakovala. Čekali jsme na neděli, kdy vypukly nefalšované tropy. Vypravili jsme se znovu jak do Vikovy ulice, tak mnohem dál. Obešli jsme vietnamské prodejny v centru hlavního města, stavili jsme se v Tescu na Novodvorské, a nakonec jsme si udělali malý výlet do obce Lipenec.
Abychom to zbytečně nenatahovali, skoro nikde melouny nebyly. A když, regály vypadaly jako pár minut před zavřením. Nejvíc nás pobavil starší muž v Albertu v Lipencích. „No to nemyslíte vážně. Jako za bolševika!“ kroutil hlavou nad chladicím boxem, kde na něj koukaly dvě poměrně velké, ale viditelně rozměklé čtvrtky. „Nechci, přinesete jiný?“ rozčiloval se.
Obsluha ukázala na dvě kádě, které se nacházely těsně za vchodem. Muže jsme doprovodili. Kádě by mimochodem bez problémů ukryly šest, možná sedm capartů, ale melouny byste v nich hledali marně. Na dně totiž byly všehovšudy tři. Co hůř, jeden mohl vážit klidně osm kilo. Dostat se k němu prostě nešlo. Jak jsme se v Lipencích dozvěděli, viděli jsme poslední kusy „melounu vodního s nízkým obsahem semen“. Původně stál kolem 300 korun, po slevě necelou stovku. V Lipencích se po něm jenom zaprášilo.
I zde jsme nakonec brali alternativu, cukrový meloun Cantaloupe za 105 korun. Starší muž se v závěru skutečně dočkal pomoci a jeden z obřích kusů vložil do plastového košíku. Vešly by se tam maximálně snad už jenom křížovky, a to ještě přeložené napůl.
Cestou do metropole jsme se zastavili na Novodvorské v Tescu. Všimli jsme si relativně silného náporu aut. Netrvalo dlouho, abychom zjistili příčinu. Místní šoféři se báli krupobití, proto na poslední chvíli parkovali pod střechu obchodního centra. „Mám veterána, určitě nechci, aby mi kroupy zničily lak, to už nikdy neopravím,“ řekl jeden z nich.
V prodejně byl docela klid. Pár nakupujících jsme samozřejmě potkali. Všichni měli stejné chutě: zmrzlina, nanuk, voda, pivo. Meloun si neodnášel nikdo. Důvod jsme odhalili vzápětí. Na celé prodejně, navíc velmi rozsáhlé, jsme objevili pět kusů. V chladicím boxu zbývalo posledních šest půlek. Ceny se nelišily od těch v Albertu.
„Ještě něco ve skladu máme, ale zaprášilo se po nich. Dneska hned od rána, pár lidí se kvůli tomu už rozčilovalo,“ prozradila naší redakci místní obsluha. „Jsou těžké, taháme je s kolegou,“ posteskla si. Poděkovali jsme za ochotu a vysvětlili, že nic nekupujeme, jenom mapujeme terén. Viditelně se jí ulevilo. „Dlouhý víkend,“ poznamenala a odešla.
Poměrně hodně melounů měli ještě v Bille na Budějovické. Byly ovšem nejdražší z těch, na které jsme přes víkend narazili. Jeden kilogram zde vycházel na 59,90 korun. Až později jsme zjistili, že s klubovou kartou (kterou nemáme) částka padala na 19,90 za jeden kilogram.
Pokud klasický meloun nebyl k dostání, vlastně všude si jeho milovníci mohli dopřát žlutý (cukrový) nebo bio. V tomto případě se však jeden kilogram pohyboval kolem devadesáti korun, což je u melounu dost horentní suma. Běžná je kolem 30 korun.