Pražský číšník: „Okradu i majitele restaurace.“ Letitý trik prý vynáší sta tisíce

Je až s podivem, že o tak závažných věcech číšník Martin S. hovoří. Sice nechce zveřejnit tvář, ale s tím, co prožil, se chlubí rád. Před několika dny PrahaIN.cz popsala dva triky na zákazníky.

Článek se setkal s velkým ohlasem, což Martina potěšilo. Kritikům vzkázal, že jsou mu jedno… „Tak co, však oni taky berou, ať ze sebe nedělají svaté,“ doplnil.

Věnovat se komentářům? Nechce, nestojí mu prý za to.

Jak před časem slíbil, vrátil se k tématu okrádání majitelů restaurací.

V centru hlavního města to prý jde úplně samo. Stačí jediné. Aby dotyčný majitel nebyl přítomen v provozovně. „To je spíš výjimka, že tam je. Většinou přichází, když jdou dolů tržby, aby se přesvědčil, ale jinak stejně nechápe,“ podotýká Martin.

Podfuk, o němž se rozhodl vyprávět, spočívá znovu ve zcela triviálním nápadu. „Tak ráno jdeš a nakoupíš. A to je celé,“ usmívá se. Taky nechápete? Byli jsme na tom stejně.

Vysvětlím to polopaticky

„No dobře. Pro ty, kteří jsou nepolíbení tímhle byznysem, to vysvětlím polopaticky. Dělá se to hlavně během sezóny, v létě, kdy je všude plno. Třeba v jednom podniku na Staroměstském náměstí za měsíc otočíš dva miliony v hotovosti, rozumíš? Ty akorát vytipuješ dobu, kdy majitel není a přestaneš prodávat jeho zásoby…“

Ani v tomto okamžiku, přiznáváme, jsme údajný trik nepochopili.

„Tak ještě jednou, jo? Jdeš, nakoupíš kořalky, limonády, vody. Kafe jenom někdy. Máte s klukama na směně svoje zásoby. Šéfův sklad necháš skladem, vykašleš se na kasu a jedeš na sebe. Prostě prodáš to, co nakoupíš v Žabce za pět tisíc. Jenomže ty to neprodáš za pět, ale třeba za patnáct táců. To samé můžeš udělat s jídlem po dohodě s kuchyní. Za den uděláš klidně sto tisíc, žádný problém,“ usmívá se Martin a vehementně tře palec o ukazovák.

Dává najevo, že hotovosti bylo opravdu hodně.

„Nesmíš se bát, proč by ses bál? Dohodu má celá směna, večer se dělíš. Nemůžeš to samozřejmě dělat denně, ideálně jenom během oběda, navíc nemůžeš nahrazovat drahá vína, sekty, to je pracné, uděláš to s tím, co jde nejvíc. Limonády, vody, kafe, kořalky, seženeš je všude. Kolik mi to dá? Stovky tisíc za sezónu v centru,“ doplňuje zmíněný pražský číšník.

Restaurace, ilustrační foto. Zdroj: Licence Pixabay

Dělalo se to, dělá se to, dělat se to bude

„Dělá se to, co pamatuju, tak 15-18 let. Dobu před tím jsem nezažil, ale nepochybuju, že se kluci chovali jinak, jen toho měli míň,“ přibližuje a nepřestává se smát.

„Jenom jednou na to majitel přišel, jenom jednou,“ říká a nápadně si kouše spodní ret. Má důvod, nechce se k tomu příliš vracet. „Dostali jsme po hubě,“ vypadne z něho po krátkém váhání.

„Jinak ale strach nemám, to ne, všechno je promyšlené a funguje. Jenom ráno nesmí nikdo kašlat na to, aby nakoupil věci,“ uzavírá svůj pozoruhodný životní příběh.

Martin i nadále působí v Praze jako číšník. Sezóna prý špatná není, ale jezdí hodně Asiatů a Rumunů, kteří málo utrácí. „Není to ono, nejsou to roky, co bývaly. Chybí bohatí Rusové a Američani, ale myslím, že to přes léto doženeme,“ těší se.