foto: Wikimedia Commons - Jschnable/Proso seté
Obyvatelé raně středověké Prahy a Staré Boleslavi se stravovali jinak než venkované. Nový výzkum antropologů ukazuje, že už před polovinou 11. století z jejich jídelníčku téměř zmizelo proso, které bylo po staletí základní plodinou Slovanů. Naopak rostl význam ryb a živočišné stravy, což mohlo souviset se změnami společnosti, zemědělství i sílícím vlivem církve.
Strava obyvatel českých zemí prošla v raném středověku zásadní proměnou. Zatímco první Slované byli známí konzumací prosa, mléka a medu, lidé žijící v tehdejších centrech moci – především v Praze a Staré Boleslavi – se už v 11. století od tohoto modelu začali odklánět. Vyplývá to z nového výzkumu antropoložky Sylvy Drtikolové Kaupové z Národního muzea, která analyzovala kosterní pozůstatky z raně středověkých pohřebišť.
Vědci zkoumali izotopy uhlíku a dusíku zachované v kostech lidí a zvířat. Díky nim lze zpětně rekonstruovat, které potraviny lidé konzumovali pravidelně. Výsledky ukázaly výrazný rozdíl mezi venkovem a tehdejšími sídelními aglomeracemi.
„Ukázala se téměř úplná absence prosa ve stravě v obou sídelních aglomeracích,“ uvedla Drtikolová Kaupová. Právě proso přitom po staletí patřilo k základním plodinám slovanské kuchyně a běžně se konzumovalo ještě v období Velké Moravy. Tím se Slované odlišovali od starých Germánů, kteří naopak podle jiných výzkumů holdovali vepřovému masu.
Plodina nižších vrstev
Podle odborníků mohlo mít opouštění prosa několik příčin. Jednou z nich byly společenské změny. Proso bylo považováno za plodinu nižších vrstev; bylo nenáročné a rostlo i na méně úrodné půdě. Ve významných centrech, jako byla Praha nebo Stará Boleslav, se tak mohlo stát symbolem „chudší“ stravy.
Roli ale pravděpodobně hrály i proměny zemědělství. Pěstování prosa přestávalo být efektivní, protože kladlo velké nároky na lidskou práci. Výzkumníci zároveň upozornili na možné klimatické vlivy. Proso je teplomilná rostlina a změny klimatu spolu s rozšiřováním zemědělství do vyšších poloh mohly jeho pěstování omezit.
Zatímco proso bylo na ústupu, význam ryb rostl, a to zejména v jídelníčku obyvatel středověkých center. Ve Staré Boleslavi se po roce 1150 podle analýz zvýšila spotřeba živočišných produktů, zejména sladkovodních ryb. Některé náznaky tohoto trendu se ale objevují už dříve v okolí tamní baziliky a církevních staveb.
Ryby nepředstavovaly jen postní pokrm, lidé je jedli pravidelně a některé druhy měly i prestižní postavení. Například štika byla na šlechtických dvorech považována za luxusní delikatesu. Největší spotřebu ryb archeologové zaznamenali právě u lidí spojených se staroboleslavskou kapitulou, tedy mezi tehdejší elitou.
Antropoložka Sylva Drtikolová Kaupová analyzovala data z pohřebišť v Praze na Loretánském náměstí a ze Staré Boleslavi.