Řemeslo je sprosté slovo, kdo to bude dělat? Ptá se řeznická hvězda Mistr Málek

ROZHOVOR: Německé výrobky jsou nesrovnatelné s českými, řemeslníci nejsou, mám i hejtry. Taková slova zazněla v rozhovoru s Youtube hvězdou Janem Málkem, učitelem odborného výcviku na učilišti v Ústí nad Labem, známějšího pod jménem Mistr Málek.

Mistr Málek natáčí videa na platformu Youtube a sbírá vysoká čísla ve sledovanosti. Na kontě má už přes sto tisíc odběratelů, kteří mají zájem o různé řeznické návody.

Jeho hvězda šla strmě nahoru. Vloni byl v nominaci v top desítce ceny Křišťálová Lupa v kategorii on-line video. Jak ale sdělil v rozhovoru pro server PrahaIN.cz, jako jeden ze svých největších životních úspěchů bere, když do svého videa dostal kapelu Divokej Bill a učil je vyrábět klobásy. Těm posléze i pokřtil desku během koncertní šňůry. Vyrábět klobásy mimochodem učil i kapelu Walda Gang.

S Mistrem Málkem jsme probrali jeho youtuberskou kariéru, ale také stav řeznictví v České republice, který podle něj není příliš ideální.

Jste mistr na učilišti v Ústí nad Labem. Proč vlastně tato práce? Vás nikdy nelákalo mít vlastní řeznictví?

Odmalička jsem chtěl být učitel, nebo řidič autobusu. Splnily se mi obě věci, protože ve škole máme školní autobus a řídím ho, mám řidičák na autobus. Moje přání z mládí, kdy jsem ještě chodil na základní školu, se mi vyplnilo na sto procent. Já jsem spokojený a už bych neměnil. Jsem tady přes dvacet let.

Videa natáčíte ve škole. Jak se na to původně tvářili vaši nadřízení a žáci?

Původně to všechno vzniklo, protože byl covid. Všichni jsme byli zavření doma a ředitel říkal, že musíme něco vymyslet, dávat žákům úkoly a pomoct jim, i když přes ten počítač je to špatné. Zkoušel jsem to. Nejdřív komunikace přes e-maily, pak Teams. Nakonec mě napadlo, že bych natočil video, jak vyrobit tlačenku nebo jitrnici. Založil jsem na Youtube kanál, poslal to klukům a napsal tam Mistr Málek, nikdy by mě nenapadlo, že bych to pak používal, ale učitel v odborném výcviku je jednoduše mistr, tak jsem tom napsal. Natočil jsem dvě, tři videa a najednou jsem začal sledovat, že se tam začali nabalovat odběratelé, čísla i komentáře. Natáčel jsem asi desátý díl, končila pandemie a ti lidé, co se tam nabalili, mi začali psát, jestli to bude končit... Tak jsem v tom pokračoval dál. Teď už máme 125 tisíc odběratelů a skoro dva miliony zhlédnutí za měsíc.

Rozrostlo se to neskutečně a jsem za to rád. Vidím hlavně pozitivní komentáře, občas i hejtry, ale i ti jsou dobří, že zhlédnou celé video, já je nechám vypovídat. Máme ale také takovou svoji komunitu, každé video vydáváme ve středu a v neděli a na Youtube je tam daná premiéra a lidé tam jsou třeba už deset minut před začátkem připravení. Už se i známe, pořádali jsme srazy, je to fajn. Rozjelo se to nevinnou věcí.

Mluvil jste o tom, že se odběratelé a fanoušci začali zničehonic nabalovat. Bylo to tedy bez nulové propagace, jenom díky algoritmu Youtube?

Přesně jak říkáte.

Vzpomínám si, to bylo tuším po devátém videu, si naši školu vybrala školní inspekce, tak se chtěli podívat, jak se vyučuje přes internet. Ředitel si vybral mě a měli jsme kontrolu. Paní inspektorka byla s námi na on-line hodině a říkala, že videa také sleduje, že už zkoušela vyrábět tlačenku, tak to bylo takové vtipné, jak to bylo v přátelském duchu.

Natáčíte už nějakou dobu. Cítíte, že jste se zlepšil? Hlavně v mluveném projevu.

Určitě. Ze začátku jsme třeba půlminutovou scénu museli natáčet i desetkrát. Teď už to člověk vysolí. Samozřejmě že se někdy stane, že se člověk přeřekne, tak to udělá znova, ale to je maximálně jednou, dvakrát. Naučil jsem se v tom, naučil jsem se mluvit. A musím říct, že i moji žáci. Například Míra, ten je teď ve třetím ročníku, ten je tam se mnou od začátku. I dětem to hodně dalo, naučili se mluvit a myslím, že v životě se jim tohle neztratí

Žáci Mistra Málka Míra R. a Vladislav M. při oficiálním poděkování na Krajském úřadě Ústeckého kraje, na snímku ještě radní za školství Jindra Zalabáková. Zdroj: Archiv J. Málka, se svolením

Proslýchá se, že díky pořadu Ano, šéfe! se Zdeňkem Pohlreichem se zlepšila úroveň gastronomie v Česku. Vy jste aktuálně dokončil první řadu Ano, mistře!, kde hodnotíte řeznictví. Máte podobnou ambici, tedy zlepšit úroveň řeznictví u nás?

Ano. Přesně proto tohle vzniklo a doufám, že se to zlepší. Zatím je to v takové fázi, že jsme nikoho příliš neoslovovali, oni se nám spíš ozývali sami, že by se do toho chtěli přihlásit. Ono to totiž není jednoduché. Když zavolám tamhle do masny, tak mě každý pošle k šípku, protože oni nemají zájem něco ukazovat. Ty firmy, které se toho nebojí, pro ně je to velká reklama. A musím říct, v těch deseti, co jsme byli, řeznictví a jedna škola, tak to bylo opravdu na úrovni, kdyby to tak fungovalo u všech, tak zaplaťpánbůh za to. Ale těžko říct, jestli se ozvou tací, kteří to nedělají úplně poctivě. Řekl bych, že se bojí.

Takže nevylučujete, že byste někam v budoucnosti jezdil anonymně?

Ono by se to dalo udělat. Ale je hodně kanálů, které hodnotí jídla. Pro nás je lepší, aby všechno ukázal majitel, jak se to tam dělá a tak dále. Udělá to na lidi lepší dojem. Takhle jsme to chtěli pojmout. Aby se oni ukázali, protože my za to nic nechceme, chtěli jsme pomoct malým řemeslníkům a firmám a všichni, co se toho účastnili, mi pak psali, že to bylo super a hodně se jim zvedl počet zákazníků. Mrzelo mě, že se neozvalo víc firem.

V Česku se ale najde stále dost míst, kam přidávají... Jak to říct slušně, šmakulády?

Šmakulády, éčka, separáty a tak dále.

Dokážete odhadnou jejich poměr vůči těm poctivým?

Já si bohužel myslím, že možná drtivá polovina to nedělá poctivě. Podle mě je to tak půl na půl. Firmy se v tom začínají zlepšovat. Jak byl například pořad s panem Vaňkem - Jídlo s.r.o., ten se v tom rýpal. Poslední dobou firmy přecházejí spíš na kvalitu a doufám, že to bude pokračovat. Obrovské masokombináty tam ale samozřejmě vždy budou dávat levnější věci. Ale to je těžké, jak říkal v Raspenavě řezník pan Klouček: dokud to lidé budou kupovat, tak to bude pořád stejné. Je to blbé, ale lidé chtějí párek za pár korun, tak co může výrobce udělat, musí to něčím nahradit, dá tam separát, dá tam mouky, škroby, aby nějak ušetřil. Je to o lidech, kdybych to nekupovali, tak to nebudou vyrábět.

Pojďme za hranice. Je nějaká země, kde je ta kvalita na jiném levelu?

Myslím, že nemusíme chodit daleko. Když se podíváte do Německa, ať už to jsou uzeniny, tak tam je to všechno na jiném levelu. Nevím, jak to může fungovat v Německu a u nás ne, ale tam ať se podíváte na cokoliv, tak ty výrobky jsou lepší než u nás. Je to smutné. Ještě pamatuji, když jsme natáčeli v Černé Hoře, tak tam to bylo také slušné. Hodně se tam věnují pršutům a musím říct, že lepší pršut jsem neměl. U nás to dělá jedna firma v Litoměřicích, ale musím říct, že v té Černé Hoře to bylo úžasné. Nevím, proč my jsme takový odpad Evropy, nebo já nevím, jak bych to nazval. Ale zopakuji, že je to o tom, že to lidé kupují.

Jak jste sám řekl, ve školství jste přes dvacet let. Jaký je tedy stav učňovských oborů, respektive řeznictví?

Tím, že jezdíme i na soutěže, tak vím, jak to s nimi vypadá celorepublikově, což je posledních deset let, trend řemeslných oborů upadá. My máme v Chomutově kolegy, což je asi sto kilometrů od Ústí nad Labem, a ti nemají žádného žáka ve třetím ročníku, ve druháku mají čtyři. Školy jsou na tom obdobně po celé republice. Nevím, kdo to bude dělat. Já se učil v roce 95 a byli jsme plná třída žáků. Dnes jsme rádi za to, že jich nastoupí osm. Opravdu nevím, kdo to bude dělat, je to smutné.

A čím to je? Rodiči? Mají ambice, aby děti udělaly maturitu, pak musí na vysokou školu? Nebo co myslíte?

Ano, přesně jak to říkáte. Podle mě je to hodně o rodičích. Já jsem také v patnácti pořádně nevěděl, co chci dělat. Jak už jsem říkal, měl jsem sen být učitel, nebo řidič autobusu, ale splnilo se mi to vlastně náhodou. Nikdy jsem nevěděl, že tamhle se budu učit řezníkem a nakonec skončím ve škole. To byl takový osud. Ale rodiče k tomu takhle vedou. Myslí si, že mají dítě na to, že může dělat maturitu, ale ve finále to před maturitou vzdá. Máme ve škole několik takových případů, jdou na maturitu, ale nemají na to. U nás na Ústecku máme dva gymply, oba mají dva plné ročníky, každý má tedy plnou kapacitu, berou s trojkami, to je neuvěřitelné, za nás tohle nebylo. Také moji žáci tady jsou, že jim rodiče řekli: půjdeš se něčím vyučit, půjdeš na řezníka, nazdar. Já jim říkám: kluci, to nevadí, se vyučíte řezníkem, pak si uděláte nástavbu, to už máte jen dva roky, na tom nic není, já to taky takhle dělal. Je to opravdu hlavně o rodičích.

Další obory na tom ale asi nejsou o moc lépe...

Mám kamaráda kominíka. Jeho syn se před třemi lety vyučil, jediný kominík na Ústecký kraj, ve třetím ročníku tam byl sám. To je to samé, všechny tyto obory. Nevím, kdo to bude dělat, jestli nějaké levné pracovní síly z východu, nevím. Je to katastrofa.

Ještě pojďme k řeznictví. Je možné dělat řezníka bez vyučení? Viděl jsem, že nabízíte různé kurzy.

Bohužel není. Je problém v tom, že potřebujete minimálně nějakou rekvalifikaci nebo výuční list. Když si chcete založit živnost, musíte jednu z těchto věcí ukázat. Bez toho to nejde. Píše mi hodně lidí, že by si chtěli udělat papír k tomu, aby mohli mít živnost. U nás ve škole brzy bude vznikat obor, který bude pro tyhle dálkaře, aby si mohli dodělat školu a mohli si otevřít řeznictví. Opravdu mi každý týden napíší minimálně dva lidi z Česka i Slovenska, že by si to chtěli udělat, zaplatí si to. Pak vidíte, že žáci, kteří to mají zadarmo, do školy nechtějí chodit. Ale na to přijdou až časem.