foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz/Jídelna U Slávisty
REPORTÁŽ: Zajímavý podnik se nachází na pražském Břevnově, a to už více než jednu dekádu. Nachází se tady jídelna, do které by skalní fanoušek Sparty asi nevkročil. Přitom je to na stadion na Letné devět zastávek tramvají, případně necelých pět kilometrů pěšky. Místní podnikatel tu ale provozuje oblíbenou Jídelnu u Slávisty.
Jídelnu U Slávisty můžete navštívit v Bělohorské ulici číslo 122. A ačkoli má podnik geograficky mnohem blíže ke Spartě, hemží se to tady slávistickými relikviemi a vším možným červenobílým.
Majitel jídelny Milan Bartůněk nám však hned vysvětlil, že se „sparťanstvím“ na Břevnově se to zas tolik nemá, jak si všichni myslí. Podle něj je zde i mnoho příznivců sešívaného klubu.
„Je to zkreslující tím, že na Letnou je to odsud blíž než do Edenu. Takže lidé si myslí, že by tady měla být Sparta. Ale když si vezmete, Slavie než postavila nový stadion, tak hrála na Strahově,“ řekl redakci PrahaIN.cz majitel Jídelny U Slávisty.
Z řadového kuchaře k sešívanému podnikateli
Bartůněk nastoupil do podniku původně jako řadový kuchař. V tu dobu se jednalo o Bělohorskou jídelnu, jež s klubem z Prahy 10 neměla nic společného.
„Odvařil jsem si tady pondělí až pátek, a tím to pro mě haslo. Ale byli dva společníci, ten jeden skončil. Druhý mi pak nabídl, jestli bych s ním do toho nešel. Vzal jsem to. Pak jsem jednou takhle šel ze Slavie, pověsil jsem tady vlajku u dveří a od té doby lidé říkají u slávisty. Celkově ta výzdoba, řekl bych, že já jsem toho sem dal tak desetinu. Zbytek přinesli fanoušci,“ prozradil Milan Bartůněk.
Dresy, šály, obrázky slávistických legend, jako například Josefa Bicana nebo Františka Pláničky, to vše tady uvidíte.
Jedny z mnoha výzdob v Jídelně U Slávisty. Zdroj: PrahaIN.cz
Podle majitele jídelny však není vstup jiným fanouškům zakázán. Konflikty? Ty byste zde hledaly těžko. Prý je tu přátelská atmosféra, i když se probírá fotbal.
„Chodí všichni. Třeba tréninkové centrum Sparty je nyní na Strahově. Kluci odtamtud z údržby sem chodí úplně normálně. Dnes už to není jako dřív, že bychom se na sebe nějak mračili. To už pominulo a chodí sem sparťani, slávisti i bohemáci. Přijde sem člověk s náramkem Bohemky, já mu řeknu, že je to klokan, že je to supr, je to soused. Je to takový kamarádský podnik. Já s těmi lidmi chci mluvit a být s nimi. Probrat fotbal třeba. Když sem přijde 300 lidí za den, tak já jich 270 znám,“ říká Bartůněk.
Lidové ceny
Když jsme dorazili na místo, na výběr bylo z osmi hlavních jídel a tří polévek.
Pórková, dršťková a zabijačková (všem známá jako prdelačka) za 30 korun.
Hlavní jídla v cenovém rozmezí 120 až 130 korun. Při naší návštěvě jsme viděli hovězí kostky s rýží či kolínky, přírodní kuřecí plátek s brambory, jitrnicový prejt s brambory, burgundskou hovězí pečeni s houskovým knedlíkem, moravský vrabec se špenátem a bramborovým knedlíkem a pikantní kuřecí nudličky s rýží.
Poslední zmiňované jídlo za sto dvacet kaček jsme vyzkoušeli.
Kuřecí nudličky ze slávistické jídelny na Břevnově. Zdroj: PrahaIN.cz
Za ty peníze opravdu slušná porce, sluší se hned dodat. Ale co chuť? Pohled opravdu neklame. Upřímně se nejednalo o žádný velký gurmánský zážitek. Zkrátka obyčejná masová směs, kterou však bez problému a jakékoli velké kritiky sníte. Za tu cenu se opravdu nedá nic vytknout.
A mimochodem, pánové od vedlejšího stolu si nesmírně pochvalovali prejt a hovězí kostky. „Musíte si dát takovéhle jídlo, to je bomba,“ říkali.
Majitelé hospod jsou nenažraní, říká Bartůněk
O tamních cenách jsme s provozovatelem Jídelny U Slávisty Milan Bartůňkem později mluvili. Podle něj je v dnešní době stěžejní nabízet lidem jídlo za příznivé ceny. Jak sám říká, spousta podnikatelů se prý chce stát za půl roku milionáři.
„Musí se to dělat, aby vás to bavilo a netrhat na tom prachy. Neříkat si za polévku šedesát korun a tak dále. Všichni, co vám říkají, že musí, tak ti majitelé hospod jsou nenažraní. Myslí si, že budou vydělávat to, co kdysi. Ta doba skončila a už to nikdy mít nebudeme. Oni se s tím musí smířit. Mně stačí méně a stačí mi, když budou lidé spokojení a chodit sem. Podniky, co otevírají okolo, pizzy nebo kebaby, vydrží tak půl roku, protože ty ceny napálí a lidé tam pak nechodí,“ podotýká Bartůněk.
„Za těch sto dvacet, sto třicet korun, musíte těch obědů udělat hodně. A nechtít být milionář za půl roku. Je to jednoduché. Uděláte toho hodně a také toho za ty peníze těm lidem dát hodně. Pak si tady pán dá polévku, svíčkovou, malou limonádu a zaplatí 170 korun, tak to myslím, že je na dnešní dobu dobré. Za chvíli mi bude šedesát. Mám to tady šestnáctý rok a pořád mě to tady baví. Lidé jsou tady skvělí,“ uzavřel.
Podnik jsme navštívili na vlastní náklady a provozovatele kontaktovali až po návštěvě restaurace.