foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Ovoce v Turecku bylo doslova za hubičku
REPORTÁŽ: Server PrahaIN.cz vyrazil na několikadenní turistické poznávání několika emirátů, ale cestou zpět do Prahy jsme nevynechali ani mezipřistání v Turecku. Let trval jen pár hodin a byl naprosto klidný.
V Ankaře nás nejvíce překvapily dvě věci. První se týkala slev ovoce, druhá politiky. Začněme politikou. Ta je obecně jedním z hlavních témat diskusí v práci, restauracích i běžném životě. Pokud mluvíme výhradně o Turecku, většinou se pojí s jedním jménem, současným prezidentem Erdoganem.
Zajímavé však bylo, co vyplynulo z několika krátkých rozhovorů s místními prodejci, ať už na ulici nebo na letišti. Nic. Tamní lidé se o politiku prakticky nezajímají. Jak nám jeden obyvatel řekl, nic s ní neudělá, svým názorem ji nezmění, nemá žádný vliv. Pak nám sebral nedojedené jídlo ze stolu, vlhkým hadrem ho otřel a nasadil si sluchátka.
Pokračovali jsme dál, ale odpovědi se víceméně nelišily. Proto jsme se soustředili na ceny potravin.
Studnice dějin
Turecko je obrovská země a bezesporu stojí za návštěvu. Nejde jen o Istanbul, ačkoli Hagia Sofia, Modrá mešita nebo Grand Bazaar nabízejí úchvatný pohled na život i architekturu. Sportovním fanouškům asi netřeba připomínat kluby jako Galatasaray, Trabzonspor či Fenerbahçe. Nesmíme vynechat ani Troju s archeologickým nalezištěm, Efez, kdysi významné a rozlehlé město iónského Řecka a Antalyi, kam každoročně míří tisíce českých turistů.
Procházeli jsme Ankarou a psát bychom mohli prakticky o všem, co jsme během jediného odpoledne viděli. Hlavní město s přibližně šesti miliony obyvatel nabízí nespočet možností vyžití: sport, kulturu, restaurace, místa pro vyznání, stejně jako hypermarkety a supermarkety.
V nich nás zaujala nejen rozmanitá nabídka ovoce, ale i jeho padesátiprocentní slevy. Kilo mandarinek stálo deset korun, brambory byly ještě levnější. Citrony, jablka, pomeranče, melouny všech barev i okurky byly vyloženě za hubičku.
To teplo…
Nejen my, ale i další turisté dávali přednost menším obchodům na ulici před známými hypermarkety. Důvody? Prosté. V menších obchodech nebyl takový shon a tlačenice a člověk mohl lépe poznat místní kulturu. Prodejci byli do jednoho usměvaví a vstřícní. Jakmile spatřili Evropana, okamžitě tipovali, že jde o Němce. Česká republika jim příliš neříkala, ale Prahu znali všichni. Jen další důkaz, jak malá a vlastně málo známá naše země je a jak málo o sobě dáváme vědět.
Chodili jsme městem a fotili.
V následující části reportáže se zaměříme na další sortiment. Druhů ovoce jsme nakonec napočítali asi třicet. Nesmíme totiž zapomenout, že v prosinci bylo kolem 20 stupňů, takže podmínky pro pěstování čehokoli jsou zde více než příznivé.