foto: Bára Richterová, PrahaIN.cz/Borůvky, maliny a ostružiny na trhu
REPORTÁŽ: Do Německa se vydáváme pravidelně. Především za nákupy a na vánoční trhy. Většinou volíme Drážďany, které ale v posledních letech o víkendu připomínají Česko. Plná parkoviště českých aut a v obchodech slyšíme častěji češtinu než němčinu. Proto jsme se nyní vydali do Chemnitzu.
Na ten nás navedl jeden ze čtenářů. Psal, že z Prahy je to jen o půl hodiny delší cesta, ale město, že stojí za to. A také velké trhy s ovocem a zeleninou v centru.
A tak jsme vyrazili.
Trasa dlouhá 160 kilometrů trvala necelé dvě hodiny. Na hranicích s Německem probíhaly kontroly, pasažéři z každého auta se museli prokázat doklady, někdo musel otevírat i kufr. Řidiči kamionů byli odstaveni do vedlejšího pruhu a jejich kontrola byla ještě důkladnější. Vzhledem k tomu, že jsme jeli brzy ráno, nám kontrola zabrala jen kolem patnácti minut.
Psali jsme
REPORTÁŽ: Jezero Königssee v jihovýchodním Bavorsku láká návštěvníky na krásnou, nezničenou přírodu a křišťálově čistou vodu. Nečekejte ale, že…
Karl-Marx-Stadt
Chemnitz, Saská Kamenice, v letech 1953 až 1990 Karl-Marx-Stadt, je třetím největším městem spolkové země Sasko. Karla Marxe tady připomíná už jen jeho obří socha. Město leží na úpatí Krušných hor a má přibližně 250 tisíc obyvatel.
Když jsme do centra města přijížděli, opravdu bylo téměř prázdné, na ulicích jsme si všimli jen pár lidí venčících psy a důchodců s taškami na kolečkách. Evidentně se vraceli z nákupů.
Zaparkovali jsme na velkém parkovišti a šli na zmíněné trhy. Cestou jsme si prošli dva obchodní domy, ve kterých byly totožné obchody, jaké známe z Drážďan, akorát byly téměř bez návštěvníků.
Čím více se zvyšovala koncentrace lidí, tím jsme byli blíž trhům. Na náměstí stála celá řada stánků, ve kterých se prodávalo ovoce, zelenina čerstvá i nakládaná a květiny. Fronty byly dlouhé, ale nebylo to nic strašného. Češtinu jsme nezaslechli, jen němčinu, ruštinu a ukrajinštinu. Několikrát nám prodavačky po zaplacení dokonce řekly „spasiba“.
Fronty byly, ale rychle utíkaly. Autor: PrahaIN.cz
Ceny byly neskutečné. A kvalita také.
Ve všech přepočtech počítáme se zaokrouhleným kurzem dvaceti pěti korun za jedno euro.
V Čechách 210, tady 25 korun
Třeba miska jahod, zhruba půlkilová, stála 37 korun.
Nejvíce nás ale překvapily misky s ostružinami, malinami a borůvkami. Ty jsou v Česku poměrně drahé, například jedno balení malin (125 gramů) stojí v Albertu padesát korun, borůvky dokonce 70 korun.
V Chemnitzu byly tři krabičky jednoho druhu za euro. V Česku bychom tak například za borůvky zaplatili 210 korun, tady 25 korun. Krásně velké avokádo stálo jedno euro, stejně tak mango či granátové jablko. Kilogram sladkých mandarinek stál rovněž euro.
Tři kaki za jedno euro. Autor: PrahaIN.cz
Kaki v Česku seženeme kolem dvaceti korun. Za tuto cenu jsme si z Německa přivezli tři. Na úplném konci prostranství byl stánek s jablky. Balení deseti velkých jablek Gala stálo rovněž 25 korun.
Se zeleninou to bylo podobné. Pět okurek hadovek? Euro. Na Košíku.cz stojí jedna dvacet korun. V Albertu byla za „neporazitelnou“ cenu 8,90. V Německu vyšla jedna na pětikorunu. A nebylo ani potřeba se okurkami přehrabovat, jako známe z českých obchodů. Všechny byly dokonalé.
Okurky. Pět okurek za jedno euro. Autor: PrahaIN.cz
Když jsme se obsluhy snažili lámanou němčinou ptát, proč je to tak levné, nechápala náš dotaz. Prý je to normální, žádná výjimečná akce.