Turisté fotí, žasnou a znovu fotí. Vítejte U Pinkasů

ROZHOVOR: Půl sedmé vpodvečer, pracovní den. Zahrádka Restaurace U Pinkasů, prvního podniku, kde se v Praze čepoval Pilsner Urquell, je narvaná. Převažují čeští hosté, ale u stolů je k vidění také řada turistů. Včetně čtyř mladých Asiatek, které na číšníkem právě přinesený pekáč plný masa koukají jako na zjevení a jedno půllitrové pivo si přelévají do malých skleniček. Další turisté z Asie si zase budovu legendárního podniku nedaleko Václavského náměstí fotí, jako by se jednalo o kulturní památku. Tyto scény jsme nejednou zažili.

Restaurace U Pinkasů se řadí mezi nejlegendárnější pražské podniky, z dalších můžeme zmínit U Zlatého tygra, U Hrocha či U Fleků.

První z nich se ale jednou věcí odlišuje. Podle ředitele Karla Doubka s poměrem sil mezi domácími a zahraničními hosty zahýbal covid, a to významně ve prospěch Čechů.

Před pandemií se jednalo o poměr zhruba 60 procent Čechů, 40 procent turistů. Po covidu se mnoho měsíců drželo skóre 80:20 pro Čechy, aktuálně je to asi 70 procent domácích.

Restaurace U Pinkasů. Zdroj: PrahaIN.cz

„Naší snahou je, aby Restaurace U Pinkasů sloužila vždy zejména místním a česky či slovensky hovořícím hostům. Neradi bychom přišli o jedinečnou autentičnost, která U Pinkasů vládne díky našincům. Jelikož se nacházíme v samém centru Prahy, tak k nám cizinec - turista samozřejmě také zavítá. V průběhu týdne ale počet zahraničních turistů odhadem nepřekračuje 20 procent, v nejvyšší turistické sezóně se síly domácích a zahraničních hostů občas o víkendu vyrovnávají, dlouhodobě však jednoznačně převažují domácí, více než dvě třetiny. V té necelé jedné třetině zahraničních hostů jsou zejména Poláci, Maďaři, Asiaté. Slovensky hovořící hosty stále považujeme za domácí – často se k nám vrací, protože tu trávili kdysi čas na vojně, na studiích a tak dále,“ říká ředitel Restaurace u Pinkasů v rozhovoru pro server PrahaIN.cz.

Odhalení kulturních rozdílů

Probírali jsme s ním především turisty a cizince ve známém lokále a zajímali se o různé historky.

Podle něj je atrakcí a kulturním rozdílem pro lidi různých národností samotný způsob čepování piva. Třeba hladinka, tedy pivo s mokrou měnou.

„Naši obsluhující se snaží takové hosty instruovat, co si s takovou hladinkou počít. Obvykle je pak pití hladinky doprovázeno natáčením na mobil a následně umísťováním na sociální sítě jako velmi exotická atrakce. Stejné popularitě se těší i to, když naši zaměstnanci vyrazí mezi hosty s hroznem půllitrů v obou rukách, aby nemuseli s objednanými pivy běhat tolikrát. To pak U Pinkasů vypadá jak na módní přehlídce, kdy fotící hosté skoro nenechají obsluhu projít,“ vypráví.

Restaurace U Pinkasů. Zdroj: PrahaIN.cz

Střet kultur ale také často přichází u jídla, podle Karla Doubka jsou fenoménem knedlíky, které řada cizinců považuje za druh pečiva, takže se je snaží brát do ruky a ukusuje je. „Pokud to obsluha stihne, snaží se jejich rozpaky rozptýlit vhodnou instruktáží, jak na to,“ usmívá se.

Právě typickou českou gastronomii chce prý ochutnat většina cizinců. „Často jsou zaskočeni nečekaně objemnou velikostí porcí. Přestože nejčastěji objednávaným jídlům U Pinkasů stále jednoznačně vévodí dršťková polévka, což je mimochodem pro cizince též těžká exotika, a guláš, na přední příčky se u cizinců dere smažený sýr, protože se prý toto doporučení jako typicky české jídlo objevuje v mnoha průvodcích,“ přidává ředitel Restaurace u Pinkasů.

Cvak, cvak, cvak

S návštěvou hospody často souvisí množství pořízených snímků. Lidé ze zahraničí si nejčastěji fotí vchod, výčep. Někteří ale také poptávají autogram od výčepního Tomáše Babici, který na tomto místě čepuje pivo už přes dvacet let. „Kromě průčelí restaurace a naší gotické zahrádky“ letního posezení v gotických ruinách severní lodi Chrámu Panny Marie Sněžné  jsou dalšími oblíbenými objekty fotografů historická pípa v suterénu restaurace, místa, odkud se pivo Plzeňský Prazdroj čepovalo již před více než jeden a tři čtvrtě stoletím a odkud se ještě v sedmdesátých letech 20. století roznášelo do všech pater restaurace, protože jiný výčep než v suterénu nebyl, protože štamgasti si ho jinde nepřáli, obávali se, aby nepřišli o to jedinečně čisté a čerstvé pivo nepokažené nečistotami v pivních trubkách, jak tomu bývalo v jiných pivnicích. Stejně fotogenická je kubistická lampa v těsné blízkosti vchodu do restaurace od Emila Králíčka, o které se tradovalo, že to je skrytá reklama na Restauraci U Pinkasů, sloup té lampy je složen z několika na sebe postavených geometrických tvarů, které lidem připomínaly pivní soudky,“ chlubí se ředitel legendární hospody.

„No a velmi populární pro fotografy je i místo v přízemí U Pinkasů, kde se v prosinci 1989 Václav Havel rozhodoval, zda přijme návrh, aby kandidoval na prezidenta, a kde je i reportážní fotogalerie zachycující zmíněné okamžiky s názvem od Pinkasů na Hrad,“ dodává.

„Klidně, mně je to úplně jedno,“ odpovídá výčepní Tomáš Babica na náš dotaz, jestli si můžeme pořídit snímek. Za ty léta si zkrátka už zvykl. Zdroj: PrahaIN.cz