foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Iveta Fabešová
ROZHOVOR: „Dřív se to bralo tak, že když vám moc nešla škola, tak jste šel na učňák a rozhodně to nebylo prestižní a nebralo se to tak, že by vás za to doma plácali po ramenech,“ říká o změnách v cukrářství možná nejznámější česká cukrářka Iveta Fabešová. V rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří také o svých plánech a vyhlášených dezertech.
Kde berete inspiraci na vaše dezerty?
Ta je tak všude kolem. Vždy říkám, že všechny dezerty vznikají tak trochu, nechci říct náhodně, ale některé jsou třeba inspirované mými dětmi. Máme dezert s názvem popcorn, který vznikl pro moji dceru, ta by ho mohla snídat, obědvat i večeřet. Pak jsem měla dezert saturn, který vypadal jako planeta, to bylo zase pro mého syna, který miluje všechno, co se týká vesmíru. Takhle různě ta inspirace proudí kolem.
Jak dlouho celý proces trvá?
Některé jsou rychlé a vzniknou opravdu relativně rychle. Další zase chtějí trochu času. A jsou i takové, které vůbec nezrealizuji, ale vrátím se k nim až za rok. Je to hodně individuální, každý dezert vzniká úplně jinak.
Pamatuji si, že u dezertu pro gastro festival jste popisovala, jak náročné tam bylo dát drobenku na ozdobu. Sama jste řekla, že příště to uděláte snad už bez ní, protože to zabralo obrovské množství času.
Ano, tu drobenku kolem jsem tam musela nakonec nechat, protože to bez ní nebylo úplně hezké. Nechala jsem ji tam a měla jsem pocit, že jsem se tím pomstila všem kolegyním, protože jsme pak asi pět hodin nedělaly nic jiného, než že jsme jen obsypávaly pomeranče máslovou drobenkou. Některé věci jsou takto náročné a nedají se zkrátit.
Chtěla byste být ve fázi, kdy už dezerty nebudete dělat vůbec a mít na to jen lidi?
Já v té fázi, že už to moc nedělám a dělají to ostatní, jsem. A je mi v tom smutno. Takže já bych tuhle fázi nikdy nechtěla a pořád bych si chtěla nechat, abych to aspoň do nějaké míry vyráběla sama. Přijde mi líto, že nevyrábím víc, jak bych si přála.
Plánujete se dál rozrůstat? Kromě už zajeté kavárny ve Werichově vile jste otevřela nový podnik. Máte ještě nějaké sny?
Sny mám už jenom v rámci míst, které mám. Rozhodně nemám žádný sen, ambici ani plán se rozšiřovat, ačkoli se říká: „Nikdy neříkej nikdy.” Spíš chci neustále zlepšovat, co je uvnitř mých dosavadních prostorů.
Je vzdělání v oboru v případě cukrařiny důležité? Spousta rodičů svým dětem radí, aby šly raději na střední s maturitou než na učňovský obor.
Určitě je to velmi důležité. Co teď vím ze škol, protože jsem nedávno dělala přednášku ve škole U Krbu, tak mi říkali, že o obor cukrář je enormní zájem. To je možná díky medializaci oboru jako takového, hodně se to mění. Dostává se do toho trochu prestiž. Být dobrý cukrář, být dobrý kuchař je vlastně hezké a rodina je za to ráda, protože to vyžaduje nějaký talent, není to úplně pro každého, chce to nějakou chytrost, odolnost, extrémní zručnost. To jsou vlastnosti, které se ne v každém člověku sejdou dohromady, tudíž být v tom oboru úspěšný je fajn a získává to prestiž. A to je strašně důležité.
Dřív to tedy tak nebylo?
Určitě ne. Dřív se to bralo tak, že když vám moc nešla škola, tak jste šel na učňák, a rozhodně to nebylo prestižní a nebralo se to tak, že by vás za to doma plácali po ramenech. To se dnes mění a je to super.
Jaké jsou teď cukrářství trendy?
Teď jsou takové trendy tvořit co nejvíc pomocí cukrářských sáčků rukou. Velmi málo se používají formy, čemuž moc fandím a tleskám. Pár let zpátky měli všichni silikonové formy a všechny dorty vypadaly stejně. Ta práce s cukrářským sáčkem za mě ukazuje, jestli ten obor umíte, odlišuje vás také od konkurence.
A vy jste člověk, co jede na vlně trendů, nebo si to děláte po svém?
Jedu po svém. Jsem ten kůň na Staromáku, mám ty klapky a jedu si po svém.