Vánoční langoše v Brně se zapíší do učebnic podnikání

REPORTÁŽ: Ačkoli je náš server situován v hlavním městě a pravidelně píšeme zejména o dění v metropoli, čas od času nám v poště přistane pozvánka, nad kterou není záhodno ohrnovat nos. Přesně taková situace nastala před několika dny, kdy jsme se od brněnského patriota Jiřího Králíka dočetli následující:

„Přijeďte z Práglu na Svoboďák. Uvidíte, co jste ještě neviděli. Ochutnáte, co jste ještě neochutnali!“

Našemu čtenáři z Mekky jihomoravské kraje jsme odpověděli záhy. Poděkovali jsme za e-mail a slíbili přijet. Den D nastal v pátek 5. prosince. Z Prahy jsme vyrazili těsně po obědě po dálnici D1 a k našemu velkému překvapení jsme jízdu přežili bez úhony. Nikde nebyly kolony, nikde nebyly nehody. Za Prahou a před Brnem se to sice trochu štosovalo, ale s tím jsme víceméně počítali.

Do Brna jsme tak přijeli vyloženě odpočatí a natěšení, co nám pověstné město nabídne. Jelikož jsme na jihu Moravy strávili necelé tři dny, rozhodli jsme se také naše reportáže rozdělit na třetiny. V té dnešní se zaměříme na jídlo (langoše) na vánočních trzích, následně na celkovou atmosféru a v neposlední řadě vychválíme okolí města.

Jsme tu!

Už tady stojí za to říct, že hezčí vánoční trhy, než jaké jsme viděli na náměstí Svobody, jsme opravdu dlouho nezažili.

Shora citovaný čtenář Jiří Králík měl naprostou pravdu. Stánků bylo na Svoboďáku mnoho, desítky, byly tematické, neopakovaly se.

Potěšila nás přítomnost policistů a zaskočila zvláštní dopravní omezení. K těm se dostaneme v druhé části reportáže.

Protože jsme měli po cestě dost velký hlad, okamžitě jsme se vydali za vůní langošů. Ano, jedná se o obyčejný pokrm, jenomže v Brně ho povznesli do byznysových výšin. Tamní stánek přitahoval pozornost desítek návštěvníků nejen cenami a kvalitou, ale také jedním hrozně příjemným detailem. Pokud jste si cokoli objednali, dostali jste ještě los. Někdo s tím měl možná zkušenost, my rozhodně ne.

A tak jsme si odnesli opravdu gigantický langoš s oblohou za 159 korun a těšili se, co jsme vyhráli. Kolem nás se během „svačiny“ proháněly děti, které nakonec měly ještě větší radost než my. Výhrou na stíracím losu byl totiž nealkoholický svařák. Jednomu z malých děcek jsme pokynuli, přiběhlo, dostalo los, hlasitě poděkovalo a běželo si nečekanou nadílku vyzvednout.

Všestranná paráda

Tříčlenná obsluha stánku se nezastavila, přitom se (nejen na nás při focení) stále usmívala. Další detail, další plusový bod a důvod zopakovat objednávku. To už jsme se sblížili s několika místními, kteří nás upozornili na další zajímavý charitativní projekt. Týkal se darování kelímků. I tomu se chceme věnovat samostatně.

Heslo stánku s langoši bylo všeříkající: „Kdo si u nás nedal langoš, jako by tu nebyl!“ Kromě výborné chuti oceňujeme i setsakramentský česnek, dostatek ubrousků a doplňky v podobě piva, horké hrušky nebo staroměstského svařáku.

Jestli znáte přísloví, že první dojem na druhý pokus neuděláte, pak podobná teze v Brně rozhodně neplatila. Po langoších jsme totiž začali zjišťovat, na jak obrovském prostoru se nacházíme, kolik lidí sem během končícího odpoledne dorazilo a jak spokojené výrazy šly z jejich tváří číst.

Celkový dojem necháme každopádně na druhou část reportáže z „hlavního města“ Moravy.