foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Ve Vizovicích
REPORTÁŽ: Ještě předtím, než české, slezské i moravské silnice zasypala nepříjemná vrstva sněhu, vyrazila redakce PrahaIN.cz na Valašsko. Cílem byly Vizovice a Olšany. V prvním městě jsme si chtěli prohlédnout státní zámek a muzeum Slivovice, v Olšanech jsme pro změnu toužili spatřit farmu, odnepaměti spojenou s hercem Bolkem Polívkou.
Protože máme opravdu hodně zážitků, rozdělíme naše putování na dvě části.
Vizovice leží v okrese Zlín ve Zlínském kraji a mají necelých pět tisíc obyvatel. Dominantou města, jehož mottem je „pecka život“, se stal už v minulosti státní zámek. Zakládací listina cisterciáckého mužského kláštera Rosa Mariae spadá do druhé poloviny 13. století, ale až v roce 2001 byl zařazen mezi národní kulturní památky. Aktuálně je ve správě Národního památkového ústavu. Zámek nabízí čtyři prohlídkové okruhy a musíme uznat, že jde o nádhernou stavbu.
Hned naproti se nachází restaurace a penzion Zámecká vrátnica. Byli jsme sice daleko od Prahy, ale místní ceny jsou s hlavním městem minimálně srovnatelné. Trochu nás zaskočilo menu, ve kterém jsou ceny některých jídel uvedeny bez přílohy: Samostatná smažená vepřová panenka v sezamové strouhance stojí 238 korun, smažený kuřecí řízek v trojobalu 218 korun a smažené sýrové DUO (eidam, hermelín) vyšlo na 205 korun. S doporučenou přílohou ve formě smažených bramborových hranolek vychází o dalších 45 korun dráž.
Draze, ale blaze
Steak z kuřecích prsíček na grilu a dýňové špecle stojí 289 korun, trhané vepřové maso po valašsku a bramborové hranolky byly k mání za 285 korun a medailonky z kančího hřbetu na hříbkách s bramborami stojí 319 korun. Jak jsme řekli, ceny byly relativně vysoké.
Obsluha se každopádně chovala mile a přívětivě.
Vizovice jako takové jsme si zamilovali nejen kvůli zámku a čistému prostředí, ale zejména kvůli místnímu muzeu slivovice. Firmu Rudolf Jelínek určitě představovat nemusíme. Zaujalo nás všechno, hlavně pak různé druhy alkoholu. Jak jsme se také dozvěděli, pod zdejšími destilačními kotli se topí nepřetržitě od roku 1984. I když jsme abstinenti, několik lahví jsme si nakonec odvezli do Prahy. Kdo by se nechtěl trmácet přes 300 kilometrů, toho upozorníme na „pobočku“ muzea v Praze na Klárově. Ačkoliv o ní víme, paradoxně jsme ji dosud nenavštívili.
V neposlední řadě musíme pochválit vánoční výstavu v Galerii Mariette. Ozdoby (na Moravě ovšem snad všichni používají výraz baňky) pochází od výrobců ze severních Čech a většina vznikla přímo na zakázku zmíněné galerie. Výtvory byly překrásné. Rázem jsme si připadali jako u štědrovečerní tabule.
Na závěr musíme pochválit ještě jednu věc, místní obyvatele. Ani jednou jsme se totiž nepotkali s nikým zamračeným nebo rozzlobeným. Prý to dělá slivovice a my bychom si ji měli dopřát alespoň jednou denně…