foto: PrahaIN.cz/Jacek Maliszewski
ROZHOVOR: Vrchní výčepní české restaurace ve Varšavě, Jacek Maliszewski, v rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří o závodu Pinkasova noční můra, rozebírá ale také stav gastronomie v Polsku a svoji vášeň. „Věřím, že v životě je nejdůležitější dělat to, co milujete, co vám přináší radost, co vás naplňuje vášní. Když to tak máte, ve skutečnosti nepracujete ani jeden den ve svém životě.“
Vrchní výčepní restaurace Česká Jacek Maliszewski se na začátku října znovu účastnil závodu výčepních Pinkasova noční můra v Praze (reportáž jsme přinesli ZDE). A rovnou ho celý vyhrál. Po návratu do Polska s ním server PrahaIN.cz znovu hovořil a probral nejen jeho úspěchy na poli soutěžním, ale také práci v gastronomii u našich sousedů.
Tohle nebyla tvoje první účast na Pinkasově noční můře, že?
Máš pravdu, opravdu to nebyla moje první účast na tomto závodě. Upřímně, byl jsem tady už po šesté. A také naposledy.
Co tě vůbec tehdy přivedlo do Prahy na tuto akci?
To je dlouhý příběh, ale myslím, že vlastně docela zajímavý. Všechno začalo v roce 2016, když jsem poprvé přijel do Plzně, do tamního pivovaru, kde jsem se zúčastnil kurzu výčepních. Spojuje to lidi z celého světa, kteří mají stejnou vášeň pro toto výjimečné pivo a také ty, kteří se chtějí stát ambasadory značky.
Program se neustále rozrůstal. Jezdili jsme na různé festivaly, abychom pomáhali, čepovali pivo a učili se od nejlepších českých výčepní, mistrů svého řemesla. V roce 2018 legendární závod, v němž doposud soutěžili nejlepší výčepní z Česka a Slovenska, poprvé v historii přivítal mezinárodní účastníky.
Od té doby chceme každý rok na jedné straně vzdát hold Jakubovi Pinkasovi, výčepním a číšníkům, kteří museli pokaždé běžet do sklepa, když si někdo objednal pivo, a také chceme ukázat, že jako mezinárodní výčepní můžeme sdílet stejnou vášeň, servírovat s respektem a skvěle se u toho bavit.
Takže v roce 2018 jsi byl na pražském závodu výčepních poprvé?
Moje první vystoupení bylo v roce 2019. A bum! Obsadil jsem první místo. Jako první mezinárodní výčepní v historii jsem porazil české konkurenty. Ukázali jsme, že jsme stejně silní. Bylo to samozřejmě trochu přátelské soupeření, všechno v duchu zábavy, skvělé atmosféry a vzájemného respektu. Jenže pak přišel covid. Žádné akce se nekonaly a Pinkasova noční můra se nakonec v roce 2021 s mírným zpožděním vrátila. To jsem skončil čtvrtý a byl jsem samozřejmě trochu zklamaný, ale především to byla šance se setkat, sdílet zkušenosti a znovu si užít skvělé chvíle.
V roce 2022 to pro mě bohužel bylo velké zklamání. Skončil jsem osmý a upřímně řečeno, nebyl jsem ani trochu spokojený, neboť jsem věděl, že můžu být lepší. Ale atmosféra byla opět úžasná. Pak přišel rok 2023 a já jsem opět sahal po zlatě, když jsem vyhrál s časem 1:33, mým dosud nejlepším výsledkem ze všech ročníků. Loni jsem skončil třetí s časem 1:42, necelou sekundu za vítězem, takže to byla opravdu těsná a napínavá soutěž. A letos jsem znovu vyhrál. Potřetí jsem si s časem 1:33 připsal zlato, což by se dalo fotbalově nazvat hattrickem. Podle pravidel se soutěže již nemohu účastnit, tudíž letošní závod byl můj last dance.
Co je vlastně klíčem k úspěchu?
Nemám žádné zlaté pravidlo, ale mohu ti říct, co fungovalo mně. Pokaždé jsem se snažil poučit z minulých závodů, i když měly různé výsledky. Nejdůležitější pro mě bylo se nikdy nevzdat. Věřil jsem ve svůj úspěch, v sebe, ve své dovednosti. Tvrdě jsem pracoval, užíval si to, co jsem dělal a rozdával úsměv, protože naše práce má přinášet štěstí. V posledních několika letech jsem si přál, aby tento závod byl každoroční oslavou mé tvrdé práce tady ve Varšavě. A jsem hrdý na to, že těmito úspěchy jsem zanechal stopu v historii Pilsner Urquell a dokázal jsem si, že všechno je možné.
V Praze jsi tedy byl už několikrát. Jaký k ní máš vztah?
Praha je úžasné a fantastické město. Město, které vás uchvátí svým šarmem, krásou a otevřeností. Někteří z mých přátel tu žijí a já se sem vždycky s velkým potěšením vracím. Prahu jsem poprvé navštívil o prodlouženém víkendu v roce 2015. V té době jsem zrovna začal pracovat v restauraci Česká ve Varšavě. Když jsem přijel do Prahy, chtěl jsem pochopit, jak Češi přistupují k pivu, ke své kultuře, k jejich úctě k němu. Chtěl jsem do Polska přinést něco z tohoto ducha. Chtěl jsem tomu skutečně porozumět. A myslím, že se mi to alespoň částečně podařilo.
Už jsi nastínil, že pracuješ v české hospodě ve Varšavě. Má české jídlo a pivo v Polsku úspěch?
Když odpověď zúžím konkrétně na naši restauraci, tak rozhodně ano, myslím, že se jedná o skvělý byznys model.
Je to koncept, který kombinuje rychlou, jednoduchou a přitom zajímavou kuchyni, která je ve skutečnosti docela podobná té polské. Samozřejmě máme i ryze české klasiky, jako je smažený sýr, utopenec a nakládaný hermelín. Svého času jsme podávali i svíčkovou na smetaně. Máme žebra, která jsou velmi oblíbená, a také vepřová kolena, řízky a samozřejmě vynikající nepasterizované pivo dovážené přímo z plzeňského pivovaru. Naším cílem je poskytnout hostům pivní zážitek nejvyšší kvalitě ve spojení se skvělým jídlem. A ano, funguje to. Opravdu to funguje. Na trhu působíme již 10 let a každý rok prodáváme stále více piva. Naši hosté se vracejí a jsou spokojení, což mi říká, že jdeme správným směrem. Doufejme, že to tak zůstane.
V jiných částech Polska to tak je?
Těžko říct. Ale opravdu věřím, že Poláci milují českou kuchyni a české pivo, protože vědí, že Češi vaří vynikající pivo po generace a že opravdu vědí, co dělají.
Obecně jsou vztahy Poláků a Čechů dobré, viď?
Z mého pohledu a osobní zkušenosti jsou velmi dobré. Jsme sousedé a je toho hodně, co nás spojuje, jediné, co nás odděluje, jsou hory.
Jaká je situace v gastru v tvojí zemi? V Česku se hovoří o tom, že byla a vlastně je velmi těžká. Před několika lety přišel covid, do toho se výrazně zdražovaly energie. Radostné časy úplně nejsou.
V Polsku je to docela podobné, i když si myslím, že s každým dalším rokem se pomalu vzdalujeme od těžkých období let 2019 a 2020. Podle mého názoru jsou dobré časy prozatím za námi a my se prostě musíme přizpůsobit realitě, ve které žijeme. Pokud chceme, aby se věci zlepšily, musíme se stále snažit, tvrdě pracovat. A jako v mnoha případech se úspěch dostaví, možná menší, možná větší, ale věřím, že je důležité si vážit toho, co máme a co náš čeká.
Co bys vlastně dělal, kdyby nebylo gastro?
Kdyby to bylo dnes, pravděpodobně bych se stal buď profesionálním řidičem, stejně jako můj otec a dva starší bratři, nebo tesařem, z vášně a lásky k tomuto řemeslu. Obojí mě baví a opravdu věřím, že v životě je nejdůležitější dělat to, co milujete, co vám přináší radost, co vás naplňuje vášní. Když to tak máte, ve skutečnosti nepracujete ani jeden den ve svém životě. A to si myslím, že je ze všeho nejdůležitější.