Zjevení ve Strašnicích: V hospodě u pošty lidé objednávají dva dny předem, aby na ně zbylo

Začátkem jednadvacátého století začala z restaurací mizet česká klasická kuchyně. Nadneseně řečeno, omáčky vystřídaly dipy, místo pečení se začalo gratinovat, maso se přestalo krájet, ale filíruje se. Je to sice to samé, ale zní to lépe. Části hostů česká kuchyně začala chybět a na tom založila svůj úspěch majitelka podniku ve Strašnicích. „Řekla jsem si, že opráším staré recepty a byla to trefa do černého. Plno máme pořád,“ řekla portálu PrahaIN.cz Jitka Grafmeterová, majitelka Hospůdky u pošty.

Odborníci upozorňují, že česká kuchyně z počátku dvacátého století je těžká, nezdravá, plná tuků, cukru a cholesterolu. Restaurace proto začaly vařit jiné kalorické bomby, ovšem v moderním provedení.

Knedlíky vystřídaly pizzy a kalorické těstoviny, do toho začaly servírovat svoje speciality čínská bistra. „Najednou všechny hospody a restaurace začaly vařit skoro to samé. Slyšela jsem, o čem si povídají hosté a začala jsem mít pocit, že jim to trochu začíná vadit. Tak jsem si řekla, že opráším staré recepty a byla to trefa do černého. Když jsem začala vařit starou českou klasiku, tak se to rozkřiklo během několika dní a dveře se u nás netrhly. No a tak to vlastně zůstalo dodnes. Jenom už je to klidnější. Plno máme ale pořád,“ řekla naší redakci Jitka Grafmeterová.

Kasaštyk jsou šunkofleky

Pražská hovězí pečeně s rýží, šišky s mákem, plíčky na smetaně, borůvkové a jahodové kynuté knedlíky, slepice na paprice, smažené olomoucké tvarůžky, koprová omáčka s vejcem nebo hovězím masem, svíčkové řezy s volským okem, smažený květák, hovězí guláš, pečená kachna se zelím.

Tak vypadá ukázka ze dvou jídelních lístků ve všední den. Některá jídla si prý hosté objednávají i několik dní dopředu. „Na každý den máme stálý jídelní lístek. Hosté tak už vědí, že například ve čtvrtek budou plíčky na smetaně. Objednávají si je dva dny předem, protože mají obavy, že než přijdou, tak je vyprodáme. Letí u nás šunkofleky, francouzské brambory, koprovka nebo rajská. Smažák děláme taky. Dalším šlágrem jsou šišky s mákem a borůvkové nebo jahodové knedlíky s tvarohem. To bych mohla vařit neustále. Hostům ale u nás chutná všechno,“ podotýká majitelka hospody.

Chodí i „bílé límečky“

Po změně nabídky a návratu k české kuchyni to vypadalo, že se podnik změní na typickou dělnickou hospodu. Vzápětí začaly chodit i takzvané bílé límečky. „Někteří u nás slaví narozeniny, příchod potomka na svět podobně. Z počátku k nám chodili především spíš lidé od řemesla a dělníci. Teď už ale chodí i lidé z okolních kanceláří i podnikatelé. U nás se potkávají všichni. Už jsem si zvykla na to, že některé hosty, především ty, kteří přijdou poprvé, ohromí náš jídelní lístek. Jsou tak překvapení, že si třeba najednou objednají i dvě různé porce. A pak k nám začnou vodit i svoje známé.

Například minulý týden si u nás zamluvil velký stůl nějaký pán z jakési firmy. Objednal deset porcí pečené kachny s knedlíkem a se zelím. Přišli, naservírovali jsme jim kachnu a k tomu Plzeň. Doslova vymetli talíře, a zvláště ti mladší byli u vytržení. Jeden z nich mi pak řekl, že už mají těch pizzerií a steaků plné zuby a že k nám budou chodit. Už mě to nepřekvapuje. Poctivá česká kuchyně je jen jedna. Ale i u nás děláme minutky, když si ji někdo objedná. Klasika je ale u nás pořád číslo jedna,“ ukončila Jitka Grafmeterová.

Přípavy vrcholí, za několik minut přijdou první hosté. Foto: PrahaIN.cz

„Proti kolegům, kteří mají restaurace pronajaté, jsem ve výhodě v tom, že hospodu jsem koupila a už je moje a neplatím pronájem. Vařím sama, nepotřebuji kuchaře a sama si jezdím nakupovat. Proto mohu tak ceny držet níž a nejdražší jídlo je tak u nás za 145 korun. Ovšem je to dřina. Pokud chcete, aby to v hospodě šlapalo a hosté byli spokojení, tak tomu musíte dát všechno a nehledět na čas. Jsem vlastně v práci neustále. Naštěstí bydlím od hospody asi čtyři metry daleko,“ ukončila provozovatelka restaurace.