foto: Luděk Kovář, Wikimedia Commons, licence CC-BY-SA/Busta Václava Bendy
KOMENTÁŘ: Zatímco tento rok oslavil syn Marek pětatřicet let ve Sněmovně, bude to letos šestadvacet let, co svět opustil jeho otec Václav Benda. Po listopadu 1989 spoluzaložil Křesťansko-demokratickou stranu a vtrhl velmi silně do politiky. Kooptován do Federálního shromáždění byl hned v první vlně, a mandát v roce 1990 bez problémů obhájil. Zatímco Marek se zabydlel ve Sněmovní ulici coby poslanec České národní rady.
Václav Benda je pro mnohé pamětníky nezapomenutelný politik i díky neodmyslitelnému doutníčku. Ten nevytahoval tak často snad jen poté, co se stal v červnu 1992 předsedou Sněmovny lidu Federálního shromáždění a seděl v čele jednacího sálu.
Delší tisková konference pro něj byla utrpením, tak se obvykle řečnicky zeptal, a v klidu si hned zapálil. O Václavu Bendovi se traduje, že byl i vášnivým karbaníkem, a to i v časech, kdy byl zavřený. Občas jsme si spolu skutečně dali mariáš po skončení jednání v kuloárech budovy Federálního shromáždění.
Blížily se ale volby v roce 1992.
Václav Benda uměl dělat kampaň naprosto úžasně. Neměl problém přijít jak na akademickou půdu a stejně tak do hospody. Ale jednou mě vzal na volební kampaň do ruzyňské vazební věznice. Jak známo, na vazbě se volí. Než jsme dojeli na místo, stačil mi povyprávět, jak to chodilo v časech disentu.
Neprošel jsem branou ruzyňské věznice poprvé, protože jsem měl tou dobou za sebou rozhovor s tehdejším ředitelem Janem Matuchou, přezdívaným Brubaker podle slavného filmu s Robertem Redfordem v hlavní roli. Matucha tehdy vynikal neobvyklými metodami při řízení věznice právě jako filmová postava.
Ve společenské místnosti se tísnilo docela dost dam ve vězeňském mundůru, které na první pohled spíš chtěly zabít čas. A bylo vidět, že je k tomu dobrá i volební kampaň Václava Bendy. Většina, možná žádná z nich ale netušila, o koho jde. A pak se Václav Benda rozpovídal o svých zkušenostech mukla a o důvodech, proč skončil ve vězení. Najednou bylo ticho, všechny ženy poslouchaly. Včetně dozoru. Václav Benda byl skvělý vypravěč.
Po nějaké chvíli jsem ale viděl, že si občas promne jednu nebo druhou ruku, a to bylo neklamné znamení, že by si dal doutníček. Naprosto bezprostřední politik požádal dozor, zda by si nemohl zapálit, a když mu to bylo povoleno, zapálil si. Ovšem tento akt vyvolal nečekanou reakci v auditoriu. Dámy měly evidentně také chuť. Václav Benda svýma bezelstnýma očima pohlédl na dozorující a sáhl do kapsy. Byl na takovou situaci evidentně velmi dobře připraven, protože vybral z kapes krabičky s takovým množstvím doutníčků, že uspokojil všechny žadatelky. Dokonce i okno bylo potřeba otevřít. I tak se tehdy dělala volební kampaň. Kolik od spokojených kuřaček dostal Václav Benda hlasů, mi známo není, ale je fakt, že mandát obhájil i v roce 1992 bez větších problémů, možná i právě kvůli rozdaným doutníčkům.
V roce 1996 se stal po sloučení KDS a ODS členem Občanské demokratické strany, za níž byl ještě téhož roku zvolen v obvodě Praha 1 do Senátu. V letech 1994 až 1998 pak byl ředitelem Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Zemřel velmi mladý, ve věku pouhých 52 let. Přestože se jednalo o křesťansky silně orientovaného člověka, byl zastáncem trestu smrti.
O rušení trestu smrti zase příště.
Autor komentáře prožíval popisovanou dobu jako novinář deníku Expres a spolupracovník řady dalších redakcí.