Berňák se otřepal z Babišova vládnutí. Na jak dlouho?

Ta zpráva by neměla zapadnout: berňák si podle soudu může od policie vyžádat záznamy z kamer a ty porovnat s výkazem jízd, na základě kterého uplatňujete náklady v daňovém přiznání. Buzerace? Ale kdepak! Hůř už bylo.

„Lidská paměť není paměť sloní…“ Tak zní refrén jedné z oblíbených písní, a proto si připomeňme, jak daně vybíral ing. Andrej Babiš, respektive „jeho“ ministerstvo financí. Pod všeobjímajícím vyzněním známého Prchalova hesla „Ano, bude líp“ na to šel pan inženýr pěkně zhurta. Finanční správa v éře, kdy bylo ANO na vrcholu moci, řádila jako divá. Zajišťovací příkazy frčely ostošest. Leckterý podnikatel, který přišel ráno do sídla firmy, zjistil, že tam má úřední návštěvu, obstavené všechny účty, a to jen proto, že nějaký ouřada na berňáku u kafíčka a laskonky dospěl k názoru, že firmička musí jet v podvodech, když – byť zcela náhodou – kdysi obchodovala i se společností, jež v něčem porušila zákon. A vzpomínejme dále: sotva soud pomatené rozhodnutí finančáku zrušil, vzápětí přišla nová buzerace pro stejnou firmu, jen s trochu jiným, formálně změněným odůvodněním. Tak takhle „profesionálně“, moji milí, fungoval berňák pod inženýrem Babišem.

I daně lze vybírat slušně

Finanční správa za současné vládní konstelace neblahé praktiky z Babišova mocenského působení zrušila. Berňák nemá být drábem, nýbrž korektním dohlížitelem a taky pomocníkem těch, kteří prací – jasně, společně se zaměstnanci – a svými daněmi živí celý státní aparát.

Výběr daní včetně odhalování podvodů by se samozřejmě měl odehrávat v civilizované atmosféře, nikoli pod praporem nesnášenlivosti, který je tak typický pro Andreje Babiše. Konání berňáku, který si může vyžádat záznamy z kamer kvůli odhalení případného podvodu, je v pořádku. Úředník nerozhoduje od stolu. Naopak, cíleně prověřuje, musí vyvinout nějakou osobní iniciativu, nesmí dělat při tomto úkonu chyby. Docela rozdíl proti tomu, jak si vegetil pod Babišem, kdy mu stačilo od stolu likvidovat nejen firmy, ale i jejich vlastníky – konkrétní spoluobčany, kteří kvůli jeho libovůli náhle neměli ani na rohlík s máslem.

Cizí neštěstí nebolí

Problémem ovšem je, že lidé vždy dají přednost tomu „velkému“ před „malým“. Pokud se tedy v současnosti téměř každý den dozvídají z médií o amatérismu této vládní koalice a taky o skandálech jejích členů, lidské tragédie, zaviněné Babišovým berňákem, považují za pouhou lapálii. „Jo, že si došlápli na pár podnikatelů, to bylo v pořádku. Alespoň si ti ostatní začali dávat pozor,“ řekne si kdejaký ňouma, jehož největším životním riskem je, že si před lety vyrazil s cestovkou do Chorvatska.

Premiér Fiala a členové jeho vládního ansámblu by měli každý den ráno děkovat Bohu, že se k moci dostali víceméně unikátní shodou náhod, kdy spousta voličských hlasů „propadla“ kvůli nepřekonání pětiprocentní hranice nutné pro vstup do Poslanecké sněmovny. K této pokoře by měli připojit skutečně kvalifikovaná, systémová řešení ohledně pomoci domácnostem v ekonomické krizi.

Pokud se Fialův kabinet hodně rychle nevzpamatuje, hrozí, že jeho vládnutí bude čím dál více připomínat tanečky na potápějícím se Titanicu. Mnohým podnikatelům se opět začne vracet neklidné spaní z dob vlády sociopata, přičemž okamžikem zlomu pro řadu z nich bude aktualizovaná fotečka Aleny Schillerové s celníky v černých kuklách a zásahových oblecích.

Zavíráme krám, vážení. Supermarket narvaný Babišovými „laskominami“ tu však bude navždy.