Bratrstvo STANové pracky. Vládní strana padá hluboučko do suterénu

KOMENTÁŘ „Tak koho z mých lidí jste během uplynulých čtyřiadvaceti hodin zatkli nebo obvinili“? zeptal se smutně dosluhující ministr vnitra policejního prezidenta při pravidelné ranní poradě. „Vždyť víte, že o tom spolu nesmíme mluvit,“ odpověděl policejní prezident a hlavou mu proběhla myšlenka, proč se tenkrát – před třiceti lety – přece jen nedal k hasičům.

Tolik pozdržený úvod, který není fiktivním úryvkem z jihoamerické kriminální novely; naopak možná jde o zcela reálnou budoucnost týkající se vládního hnutí STAN. Jak totiž informovala PrahaIN, po obvinění náměstka pražského primátora Petra Hlubučka všichni trnou, že se jejich druh rozhodne mluvit o zákulisních poměrech a strhne celý STAN k zemi s veškerou parádou.

Trestní oznámení v Uhříněvsi

Hlubuček není zdaleka první velkou rybou, kterou rybáři – pardon, policisté – v Rakušanově rybníčku ulovili či na kterou mají políčeno. Esem es je samozřejmě hejtman Libereckého kraje Martin Půta. Nicméně taky v Praze se – za kauzou Petra Hlubučka – skrývají v polostínu další členové tohoto hnutí; trestnímu stíhání čelí například bývalý starosta Prahy 22 Vojtěch Zelenka, a to kvůli důvodnému podezření ze zneužití pravomoci a poškozování majetku městské části. V klidu nemohou spát ani další členové hnutí STAN, kteří si v Praze zvykli na ledacos. O Hlubučkových rejdech věděli mnozí – vzhledem k tomu, že toto „velké zvíře“ stále pohodlně ovládalo revír, si nicméně mohli připadat jako naprosto nepostižitelní.

Dnes je vše jinak. Skoro bych se vsadil, že se momentálně v některých domácnostech pražských politiků zvolených za STAN ostošest zametají stopy. Propracovaná policejní metoda propojování vazeb mezi osobami totiž funguje neúprosně.

Mazat, zametat, zapomenout!

Zametání nejen trestněprávních, ale i obyčejných „politických“ stop se jistě věnuje spousta politiků nejen z Rakušanova ansámblu. Komunální volby jsou za rohem a nikdo – ať je členem jakékoli strany – netouží po tom, aby se někde objevily jeho fotografie, kde se on a Petr Hlubuček zářivě usmívají do objektivu. Slabší povahy mažou celé fotky; protřelejší fiškusové ve Photoshopu posílají do věčných fotolovišť pouze Hlubučka, jehož fotostín se tak schází ve fotozáhrobí s Rudolfem Slánským a dalšími, podobně vymazanými druhy.

Spoustu starostí bychom si ušetřili, kdyby v tomto státě konečně začal fungovat model obvyklý na Západě – když je politik obviněn nebo trestně stíhán, opustí funkci a vrátí se teprve v případě svého očištění. To by mělo platit přinejmenším u důležitých záležitostí. Hroší kůže tuzemských politiků je však taková, že s trestním stíháním na krku dokonce kandidují ve volbách, přičemž voličům tvrdí, že jejich stíhání je záležitost na politickou objednávku. Naprosté chucpe, samozřejmě. Jak vidno, k západnímu pojetí politické kultury nestačí mít příjmení Rakušan.

Politika není o Mircích Dušínech. Neměla by být však ani o Bratrstvech kočičí pracky. Hnutí STAN, které dlouhá léta vytrvale šplhalo vzhůru, se náhle ukazuje jako docela mohutná pobočka „kočičáků“ pod vedením Dlouhého Bidla.

Co s tím? Prostě je nevolte. Tak jednoduché to je.