foto: NATO/Andrej Babiš a Petr Pavel na summitu NATO
KOMENTÁŘ: Po víkendu je zřejmé, že se rozkol mezi Hradem a vládou bude dál prohlubovat. Jaká je nová strategie Andreje Babiše? A rozšíří Petr Pavel „bitevní pole“ i mimo zahraniční a bezpečnostní politiku?
Červencová neděle uprostřed prázdnin nebývá zpravidla nabitá důležitými politickými událostmi. Ta uplynulá byla ale pro českou politickou scénu velmi významná. Andrej Babiš (ANO) odhodil zábrany a zahájil frontální útok proti Petru Pavlovi.
Nejdříve označil Pavlovu účast na summitu za ostudu, poté oznámil, že se nebude s prezidentem kvůli koordinaci zahraniční politiky scházet. Večer pak na sociálních sítích zveřejnil další emotivní prohlášení, v němž rozvedl komunikační „mantru“, kterou bude zřejmě opakovat bez ustání: „Petr Pavel už vede kampaň pro své znovuzvolení a vše, co dělá, je podřízené tomu.“
Těžko soudit, co přesně spustilo Babišovu kanonádu. Zda chladnokrevně vyčkával, až skončí summit, nebo nevydržel a dal průchod své frustraci. Informace, které prosakují z jeho okolí, naznačují, že se spíše jedná o emocionální rozhodnutí, které má zároveň i svůj racionální základ.
Macinka v roli „útočného psa“
Ještě do oznámení předběžného opatření Ústavního soudu, které vládě nařídilo zajistit prezidentovi účast na summitu, byl Babiš ve svých veřejných vyjádřeních na adresu Petra Pavla poměrně zdrženlivý. Nechtěl sbírat negativní body za útoky na majestát hlavy státu. Navíc se role vládního „útočného psa“ rád ujal Petr Macinka. Zatímco opatření soudu označil Macinka za pokus o ústavní puč, Babiš oznámil, že ho bude respektovat.
Ovšem následující dny, kdy se Hrad a vláda handrkovaly o složení delegace a o detaily Pavlovy účasti, znamenaly rychlé zhoršení vztahů.
Babiše mimořádně rozladil rozhovor Petra Pavla pro Deník, v němž se poprvé objevila informace o tom, že do Ankary poletí i Monika Babišová. Premiérova frustrace dál stoupala i během odletu a příletu do Ankary. Musel skousnout to, že si prezident zařídil účast na neformální večeři lídrů, nebo fakt, že se i Pavlovi díky protokolu dostalo od hostitelů uvítání na letišti ministrem. Následovala trapná soutěž o to, kdo z obou bude vyfocen s kterým státníkem, s kým vším jednal, vedle koho seděl u stolu nebo komu potřásl rukou.
Poslední kapkou pro Babiše byla podle informací serveru PrahaIN.cz Pavlova slova na slovenském festivalu Pohoda. Prezident tam řekl, že v Ankaře cítil, že někteří spojenci mají za to, že Česko lavíruje mezi Východem a Západem.
Pavlovy alternativy a rizika
Babišovo rozhodnutí jít do otevřené osobní konfrontace s prezidentem poznamená atmosféru na politické scéně dlouho dopředu. Petr Pavel se zřejmě bude stylizovat do role „dospělejšího“ politika, který dokáže krotit emoce. Dříve nebo později ale bude muset přizpůsobit svou strategii. Lze totiž očekávat, že vláda se bude snažit prezidenta maximálně izolovat a „zneviditelnit“.
Petru Pavlovi tak zbyde finální bitva u Ústavního soudu, sólo akce v zahraničí, případně akce koordinované se Senátem, veřejné vystupování a také možnost rozšířit konflikt s vládou i mimo zahraniční a bezpečnostní problematiku. Dalším bojištěm bude rušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média, u něhož může dojít i k prezidentskému vetu – byť jen symbolickému.
Pavel může navíc kalkulovat s tím, že vláda bude mít problém splnit vše, co naslibovala. Už teď je například jasné, že sestavování rozpočtu na příští rok bude velkým oříškem. Ekonomika není sice Pavlovou nejsilnější stránkou, ale poukazovat na nesplněné závazky a sliby určitě zvládne.
Další konfrontace ovšem není bez rizik ani pro Petra Pavla. Na Hrad ho v roce 2023 totiž vynesla i podpora části voličů hnutí ANO. Pokud se Babišovi a jeho spojencům podaří Pavla vykreslit jako vůdce opozice, jakéhosi „Zemana naruby“, může to jeho popularitu, odkaz a koneckonců i šance na znovuzvolení poškodit.
Dále čtěte:
Kdo vyhrál reality show v Ankaře? A kdo mezitím prohrál v Praze