Česká televize má hluboko do kapsy. Snad vypne jen balast

KOMENTÁŘ Ta zpráva nějak zapadla. Kdyby Češi momentálně kvůli drahotě neřešili hlavně to, zdali lze nějak chutně upravit kůru ze stromů, případně čím okořenit lišejník, asi bychom o plánované redukci nabídky České televize klábosili mnohem zarputileji.

Zlověstná definice „pokles reálné hodnoty koncesionářského poplatku“ ústy televizního bosse Petra Dvořáka avizuje, co nás čeká: konec programu ČT 3, omezování sportovních pořadů, ale třeba i částečný přesun studiové výroby z ostravského studia do Brna.

Posledně zmíněné přitom v sobě skrývá ošklivý meziregionální střet – i když si hodně Pražanů myslí, že obě moravská města leží ve víceméně stejných pohanských hvozdech, tamní obyvatelé jsou samozřejmě hrdými patrioty. Baník hraje na piču, vztahy s „bratry“ Poláky se zhoršily kvůli kauze dolu Turów a teď do toho ještě kus televizní tvorby odkočuje někam pod Špilberk. Být Ostravákem, taky bych byl naštvaný.

Hyde Park před kamerou

Ačkoli by část veřejnosti, která Českou televizi dlouhodobě považuje za nepřípustně aktivistickou a neobjektivní organizaci, nejraději tuto instituci rovnou zrušila nebo alespoň zprivatizovala, faktem je, že veřejnoprávní TV myslí i na příznivce „vedlejších“ názorových proudů, a to dokonce speciálním pořadem. Nemám tím na mysli Úsměvnou galerii ani pořad V hlavní roli trubka – připomínám tímto Politické spektrum, kde se mohou kapánek vypovídat i lidé z různých pidistran, nejrůznějších hnutí a víceméně obskurních spolků.

Kromě členů těchto stran a osobních přátel pozvaných osobností se na to asi nikdo nekouká. Psychologický efekt je však monstrózní: kdo je na obrazovce, politicky žije, i kdyby jeho volební preference okopávaly nulu odspodu. V komerčních televizích se s ničím podobným nesetkáte.

Plánované omezování pořadů se přitom může dotknout především těchto „malých“ žánrů. Česká televize – a s ní i my všichni – se tak ocitá na zajímavém rozcestí: buď bude redukovat téměř vše vyjma vlastní či převzaté třeskuté zábavy nebo se naopak pokusí o prohloubení informačního rozměru svého vysílání, přičemž hodí přes palubu různé rádoby moderní estrády a podobné záležitosti. Mimochodem, zrovna většinu těchto kratochvílí umějí komerční televize vyrobit mnohem lépe.

Zrušme ten poplatek!

Možná by nebylo od věci, kdyby se místo debat o případném navyšování koncesionářského poplatku začalo seriózně diskutovat naopak o jeho úplném zrušení a zásadní úpravě programu ČT směrem k primární informační různorodosti. Představte si tu parádu: na obrazovce veřejnoprávní TV pouze zpravodajství (včetně kultury a sportu), dokumenty a nekomerční publicistika. I zástupci marginálních politických subjektů by měli dostatek prostoru na vysvětlování svých postojů, ať jsou jakékoli. Občan alias volič by pak přestal být rukojmím masivních volebních kampaní, které pouze něco tvrdí, bezbřeze slibují a nepodněcují k přemýšlení. Povinné televizní volební spoty těsně před volbami jsou samozřejmě jen parodií na vyváženou kontinuální diskuzi všech subjektů, jež se ucházejí o voličskou přízeň.

Jasně, je to jen utopie. Na to, aby se to skutečně stalo, je ve hře příliš mnoho zájmů a prebend. Představa, že mě veřejnoprávní Česká televize bude „pouze“ informovat, je však natolik opojná, že mi dnes večer bude sladce chutnat i ten lišejník.