Chorvatská invaze do ČR

KOMENTÁŘ Konečně! Dlouho jsme jezdili do Chorvatska za mořem, za vysokými cenami a připálenou kůží. Ale Zoran Milanović, který možná vlastní nějaký hotel na pobřeží a nyní vévodí této oblíbené destinaci, dokázal ten proud českých výletníků otočit. Udělal z Chorvatů bojovníky na hranicích s Ukrajinou.

Teď dávají všanc kůži Chorvaté, kteří se rozhodli bojovat. Prý musejí podpořit NATO, které bombardovalo sousední Srbsko. Vzhledem ke vzdálenosti musejí chorvatské bojové jednotky absolvovat mýtné kontroly, dálniční známky a občas dokonce investovat do nábojů. Tedy přesunout se z horkých pláží do ještě žhavějšího konfliktu. A bojovat budou muset sakra dobře, protože proti nim bude „russkij soldat“, který ještě neprohrál žádnou válku, jen z Afghánistánu „hrdě“ ustoupil. Díky rozptylu americké pušky M16 ale mohou netrefit a náboj za několik tisíc dolarů prostě nesedne na správnou hlavu…

A tak nám tedy NATO lavíruje s pomocí Ukrajině.

Ptá se svých členů, co vlastně dělat? Kdo chce pomoct a kdo jenom vydělat na nábojích? I netrefený náboj totiž má svoji cenu. Je jako zkažená svíčková. Tedy ještě dražší jako z krávy wagyu. Náboje by měly trefovat hlavy nepřátel a iniciovat jejich životní pojistku. Když se tak děje, získávají armády pocit, že zvítězily.

Ale pro armádu je vítězstvím i její existence. Tedy diplomatická. V zákopu totiž sedí odhodlaný voják, který leckdy neví, proč bojuje.

A do toho ti zatracení Chorvaté.

Nestačí, že prodávají minerálku v ceně českého archivního vína, které by jinak alkoholik konzumoval ve sklípku a dával maximální hodnocení. Oni chtějí bojovat za svoje ideály, které sice v Chorvatsku zaneřádili vzájemnými potyčkami se Srby, kteří požadovali jejich území, ponížení a ženy a tak dále…

Ale proč očekáváme jejich kolony na našich silnicích? Není to kvůli zájmu o naše sladkovodní jezera. Tedy mohli bychom jim za jejich ceny jezera a služby trochu „přisolit“. Ale my víme, za co bojují. Jsou to hrdinové. Jdou proti prezidentovi a nebojí se být součástí NATO.

Jako všechny Českem vyhrané války

„My s tím nebudeme mít nic společného a nic nemáme. Pokud dojde k eskalaci, stáhne se všechno až do posledního chorvatského vojáka,“ řekl v úterý podle webu Dnevnik.hr Milanović. A tak Chorvatům nezbývá než zaplatit naše dálniční známky, vzít tanky a vyrazit na Ukrajinu a bojovat bez souhlasu svého prezidenta. Nevím, kolik je dálniční známka na tank. A kam se vylepuje, jestli třeba na průzor dělostřelce. Nebo na lafetu? V každém případě nezávidím českým dopravním policistům při kontrole dopravních předpisů. Už jen zastavit tank a požadovat řidičák…

Přesto lze říct, že konečně Chorvaté poznali krásu naší země. My dáváme granáty Ukrajincům a sedíme doma a díváme se na konflikt, kde svoji roli rozehráli Rusové a Američané. Nemohli bychom jim nabídnout Mácháč s nějakou slevomatovou slevou nebo třeba české rybníky s kapry a s typickou poetikou, která je tak daleko od obsazování jiných zemí okupanty s těmi nejlepšími úmysly?   

„Chorvatský prezident projevil pohrdavý postoj a nevděk za pomoc, kterou Ukrajina a Ukrajinci v minulosti Chorvatsku poskytli v jeho boji za nezávislost i v boji s ničivými požáry. Ale jsme si jisti, že tento nevděk je jeho osobní rys a netýká se chorvatského lidu,“ uvedlo v prohlášení ukrajinské ministerstvo zahraničí.

Prostě chorvatský prezident nejede s kolonou tanků bojovat za Ukrajinu. To jsou jen chorvatští vojáci, kteří možná ani na Ukrajinu nedojedou. Někteří si zajedou do českých hotelů a dají levné pivo nebo tlačenku. Někteří budou smlouvat cenu dálniční známky a jiní nikdy nezamíří na Rusy. A my si budeme dále klást otázku: Má prezident Chorvatska právo pochybovat o účasti Ukrajiny v NATO? A proč vlastně není Ukrajina v NATO a musejí se Chorvaté vzepřít prezidentovi, aby za Ukrajinu bojovali a opouštěli svoje domovy? Prostě dovolená v Česku, kde stojíme za Ukrajinou, evokuje české vojenské hrdinství. Jako všechny Českem vyhrané války.

Tedy žádné.