foto: PrahaIN.cz/Vedení ODS
KOMENTÁŘ: Lednový kongres ODS rozhodne o jejím dalším osudu. Uvnitř strany už začal střet liberálů s konzervativci a začaly padat první hlavy. Na duben je svolán sjezd KDU-ČSL. Vedení lidovců se raduje, že strana má po volbách šestnáct poslanců. Uvnitř členské základny ale bublá neklid.
Někdo může namítnout, že jde o soukromou věc politických stran a jejich členů. Tak ale uvažuje pouze krátkozraký hlupák. Lednový kongres ODS a jarní sjezd lidovců totiž zásadním způsobem rozhodne o příští podobě domácí politické scény i o budoucím vývoji v České republice. Pokud dojde v obou stranách k zásadním rozkolům, nebo dokonce k jejich rozvratu, stane se to v okamžiku, kdy Evropou už několik let zmítá napětí z nezvládnuté migrační vlny i obavy z nepředvídatelných kroků Putinovy agresivní diktatury. V této situaci by měla být každá demokratická strana připravena na velmi těžké krizové situace. ODS a KDU-ČSL ale možná budou zmítat střety frakcí. Oslabené vnitřními boji pak ztratí vliv.
Návrat k původním hodnotám
Uvnitř ODS je odhodlaná, ale početně slabá skupina členů, která chce prosadit, aby se strana vrátila k původní ideologii. Do strany kdysi vstoupili, protože představovala konzervativní, pravicový politický subjekt s jasně vymezenými pozicemi. Po jednačtyřicetileté katastrofě, kterou do naší země přinesl komunistický režim, představovala ODS po svém vzniku pravicovou stranu s jasně definovaným cílem: vytvořit suverénní stát s malou a výkonnou státní správou, s minimálními zásahy do života občanů, vytvořit a podpořit podnikatelské prostředí, ale také přehledné a vymahatelné právo. ODS také tehdy pověřila sama sebe složitým, ale srozumitelným úkolem. Tím nebylo nic menšího než odstranit marxistickou patologickou sedlinu z politického i veřejného života a dorazit tlející socialismus razantním přechodem k tržní ekonomice. To se pod vedením Václava Klause v ekonomické části programu podařilo. Tuto zásluhu nelze Klausovi upřít, bez ohledu na to, že otevřel dveře zlodějům a podvodníkům a později „najel“ na otevřeně pročínský a proruský kurz.
Po prohraných volbách se v ODS znovu ozývají hlasy, které volají po návratu k původním hodnotám. Chtějí, aby se strana vymanila ze svazku koalice SPOLU a znovu se stala tím, čím bývala. Samostatnou, jasně pravicovou, konzervativní a sebevědomou stranou, která stojí na vlastních nohách. Mnozí členové mají pocit, že v koalici se ODS příliš přizpůsobila svým partnerům, ztratila část své identity a přestala být srozumitelná pro pravicově orientované voliče. Obávají se zároveň, že na kongresu nedostanou prostor k diskusi a bez výměny názorů bude zvoleno dopředu vybrané vedení strany. Tak, jak se to stalo před čtyřmi lety.
Pravicový volič bez strany?
Na druhé straně ale stojí frakce členů, která prý odchodem z koalice nechce riskovat návrat k izolaci. Například Marek Benda, jeden z nejzkušenějších členů ODS, upozorňuje, že rozchod s koalicí SPOLU by mohl oslabit vliv strany a vrátit ji do pozice věčného kritika bez skutečné moci. Tento spor mezi členy, kteří chtějí čistou ideologii, a těmi, kdo dávají přednost údajnému politickému realismu, může rozhodnout o budoucnosti celé české pravice. Hrozí totiž, že pokud ODS zůstane součástí SPOLU, definitivně se promění na nezřetelný subjekt, který nebude ani vzdáleně připomínat původní konzervativní stranu. Pravicoví voliči tak na politické scéně nebudou mít nikoho, kdo by v reálu prosazoval jejich názory a zájmy. Může se pak stát, že znechuceně rozšíří řady lidí, kteří k volbám nechodí.
Mezi lidovci prý panuje strach
Podobně neklidná situace panuje i v KDU-ČSL. Lidovci se ocitli na hraně přežití, v průzkumech veřejného mínění se pohybují kolem dvou procent a jejich značku si mnozí voliči spojují spíše s minulostí než s budoucností. Uvnitř strany však roste snaha o obnovu. Část členů chce najít nového a silného lídra, který by KDU-ČSL znovu představil jako moderní, důvěryhodnou a hodnotovou sílu. Na dubnovém sjezdu zřejmě dojde ke střetu dvou hlavních frakcí. Těch, kteří chtějí změnu, a těch, kteří chtějí pokračovali ve zajetých kolejích.
Strana bude řešit zásadní otázku, zda má křesťanská strana šanci přežít jako samostatná politická síla, nebo se definitivně ztratí mezi většími stranami. Frakce, která chce, aby lidovci opět působili jako samostatná strana poukazují na skutečnost, že jako součást koalice SPOLU KDU-ČSL rezignovala na konzervativní filozofii, která kdysi byla základem její politické linie. Podle jejich názoru se jako součást koalice strana od své podstaty odklonila.
Základem politiky lidovců bylo poukazovat na přirozený život, na pojmy rodina, otec, matka, dítě. To je ale minulost. Situace uvnitř strany je poněkud stísněná. Vedení je spokojeno, protože po volbách má KDU - ČSL šestnáct poslanců. Někteří lidovci, ale vidí realitu jinak. Například senátor Čunek tvrdí, že 16 mandátů pro stranu nic neznamená. Prospěch z toho mají podle něj pouze jednotlivci, kteří byli zvoleni poslanci. Podobně vnímá situaci i velké množství dalších straníků. Svoje názory ale nevyjadřují veřejně. Bojí se prý pomsty partajního vedení. I to se dnes děje ve straně lidové.
Nový směr, nebo cesta nikam?
Budoucnost obou stran a s ní i celé české pravice tak stojí na křižovatce. Buď najdou odvahu k sebereflexi a otevřou se novému začátku, nebo zůstanou v zajetí minulosti. A právě to může rozhodnout o tom, zda česká pravicová politika zůstane unavená, oslabená a rozdrobená, nebo se znovu nadechne a nabere energii k novému začátku. Česká pravice je na rozcestí. Buď najde odvahu k obrodě, nebo zůstane v koaličním zajetí. A právě to může rozhodnout o tom, kdo bude v příštích letech určovat směr české politiky.