Čtyři roky jako od Dietla. Příběhy z radnic rvou srdce

KOMENTÁŘ: Další Nemocnici na kraji města nebo ještě lépe Okres na severu by mohl napsat legendární scénárista Jaroslav Dietl, kdyby se dožil dnešních dnů. Pražský komunál nabízí mnoho inspirace.

Nejrůznější lidé z PR by mohli vykládat. Je vlastně jedno, jestli jde o významnou Prahu 1 nebo třeba okrajovou Uhříněves. Ty příběhy jsou víceméně podobné: rok před komunálními volbami se kandidáti do místních zastupitelstev mohou přetrhnout, aby si to s najatými profíky z PR nerozházeli; telefonují jim, kňourají, že právě oni jsou těmi správnými politiky, a doprošují se všemožných rad.

Sotva ovšem skončí sčítání hlasů, vše je jinak. Pokud se neuspěje, život PR pracovníka začne záhy připomínat osudy chudých spoluobčanů, kteří ve frontě u pobočky Armády spásy čekají na výdej přídělové polévky.

O moc slavněji to však pro PR borce nevypadá ani v případě volební výhry jeho „koně“. Takový komunální politik, který usedl ve vedení příslušné samosprávy – s jistotou částky kolem dvou milionů čistého za čtyřleté volební období – si náhle připadá jako státnické eso. Joe Biden, Vladimir Putin – a Tomáš nebo Mirek z místní umolousané radnice! Co na tom, že se dotyční dostali na politické kolbiště jako fíkové listy, které si jako užitečné idioty před reflektory vybrali lokální kmotři, jimž nezáleží na ničem jiném, než aby v začínajícím volebním období vydrancovali obecní rozpočet. Odborník z PR je náhle trpěné zboží. Tu máš nějaké odchodné – a táhni!

Z aktivisty starostou

Samostatnou kapitolou jsou noví starostové a radní z řad různých občanských aktivistů a podobně pochybných existencí. Takový človíček je například bývalým redaktorem, který psal o hudbě. Popisoval život a dílo vynikajících kapel, jako jsou třeba Lunetic a Kelly Family. Nyní ovšem kandiduje do komunálu, protože potřebuje prachy, a proto v předvolební kampani dští síru na staré vedení radnice. Bác ho – výhra v komunálních volbách. Z človíčka je náhle starosta! V úřadu i ve všech napojených organizacích začínají čistky. PR pracovník z volební kampaně je sice najat jako nový tiskový mluvčí, ale jelikož nový pan starosta kdysi napsal článek o koncertě Michala Davida bez pravopisných chyb, musí vše šlapat podle představ nového bosse. PR pracovník alias tiskový mluvčí to nakonec raději zabalí sám. Na Woodwarda a Bernsteina v jednom prostě nemá sílu.

Kde je blizna?

Příběhy takto odkopnutých PR lidiček nicméně začínají opět nabývat na zajímavosti s blížícím se termínem dalších komunálních voleb. Po euforii prvního roku, kdy nebylo potřeba vyvíjet žádnou pořádnou činnost, a po dalším roce různých peripetií přichází vystřízlivění. Starosta a páni radní začínají špatně spát. Ta strašlivá představa, že by v dalších volbách neuspěli a museli se jít nějak poctivě živit! Pěkný výkřik ze sna „Kde je blizna?“ ze skvělého filmu Adéla ještě nevečeřela v tomto případě nahrazuje: „Ježíšmarjá, co já budu dělat, když jsem si zvykl na to, že jenom žvaním a chlastám!“

Slušelo by se tento text zakončit nějak pěkně, optimisticky, po hollywoodsku. Takže asi takto: Milí PR nádeníci, teď už jim ten jejich případný úspěch neprodávejte za symbolický peníz! Poslední rok před komunálními volbami je dojte, co to jde. Jen tak si zajistíte alespoň trochu důstojný život poté, co se na vás tito Mirkové Dušínové krátce po volbách jako tradičně vykašlou.