Domácí plesy pražských měšťanů v devatenáctém století? Krupovka, rozkrájené citróny a cotillion

14. 02. 202215:08
Domácí plesy pražských měšťanů v devatenáctém století? Krupovka, rozkrájené citróny a cotillion
foto: Ilustrační foto / Česká televize/Snímek ze čtyřdílné série Božena, kde slavná spisovatelka navštíví jeden z tehdejších domácích plesů

ZE STARÝCH ANÁLŮ | KOMENTÁŘ Domácí plesy, jež se tehdy pořádaly v měšťanských domech pražských, byly prý zábavami prostými okázalosti a přepychu. A snad právě proto byly prý nenucenými a milými. Rodiny, které se po celý rok přátelsky stýkaly a navštěvovaly, dávaly o masopustě svému dorostu navzájem ve svých bytech „bály" bez velkých výloh.

Taneční síní byl největší pokoj celého bytu, obyčejně takzvaný salon nebo jídelna. Uprostřed visel zpravidla lehký, dřevěný lustr s voskovými nebo stearinovými svíčkami, vlastní pak pokoje byly osvětleny olejovými lampami.

Petrolej nebyl tehdy znám a plyn se do bytů ještě nezaváděl.

Všechny pokoje byly dokořán otevřeny a stejně vytopeny. Když byli hosté pohromadě, podávaly služebné - někdy i domácí dámy samotné - v porculánových číškách čili šálkách krupovku a rozkrájené citróny. Krupovka, nebo jak se tehdy v Praze vůbec říkalo „gerstl“, byla silná hovězí polévka se zavařenými kroupami, ovšem bedlivě procezená a jemně okořeněná.

Pila se jako nyní čaj.

Potom začal hned tanec.

Mazur, coeur nebo některý ze starších „předbřeznových" tanců

Tančilo se při pianě, na němž sjednaný pianista hrál ponejvíce skladby Lannerovy a Straussovy. Zahajovacím tancem bývala polonéza, pak tančil se landler, valčík, polka a kvapík, ve velkých domech už také čtverylka a cotillion, nakonec pak všude sousedská.

Při zvláštních příležitostech nacvičil taneční mistr také velký mazur, coeur nebo některý ze starších „předbřeznových" tanců, jako byly tanec kuželkový, polštářový čili hubičkový a tak dále. V přestávkách mezi tanci podávaly se hostům jako občerstvující nápoje limonáda a mandlové mléko s přiloženými cukrátky. Tanečníci přicházeli do domácích plesů jako do veřejných: v černém frakovém obleku nebo v modrém fraku se zlatými knoflíky a v šedivých spodcích, tanečnice pak obyčejně v růžových, modrých nebo bílých tylových na hrudi hluboce vystřižených šatech, s kaméliemi nebo s velkými ozdobnými jehlicemi ve vlasech. 

O půlnoci se večeřelo, obyčejně prý dosti prostě.

Žádné zvláštní lahůdky nepřicházely na stůl, jenom co poskytovala domácí kuchyně.

Nejvíce panovala telecí kýta. Proto se těmto domácím plesům říkalo také telecí nebo kýtové bály. Místo telecí pečeně podávala se také roštěnka, uzený jazyk a několik druhů huspenin, ve velkých domech rovněž bažant. Nikdy však nescházely koblihy a pomeranče. Panujícím nápojem bylo při večeři pivo pražský ležák nebo také už jako zvláštní pochoutka plzeňské. 

To byly časy

Po večeři mládež zase tančila, starší páni hráli někde stranou karty a paní matky si při kávě poklepaly. Rozchod býval až k ránu - dříve či později - jak se zábava vydařila. 

Takový byl průměrný obraz měšťanského domácího plesu v padesátých letech.

Ve zvlášť bohatých nebo světa znalých rodinách vybočovaly domácí plesy z pražského rámce a braly na sebe podobu více nebo méně cizokrajnou. A pokud chtěl pán domu dodat domácímu plesu větší okázalosti, byli zváni i současní významní umělci, jako například mladá virtuoska na klavír slečna Vilma Čermáková (Dreyschockova žákyně) nebo členové stavovského divadla tenorista Bachmann, basista Strakatý a houslista Benevic, kteří svojí produkcí přispěli k dobré pohodě domácího plesu.

„...neměla Praha žádných předměstí a ruch průmyslový, obchodní a společenský pohyboval se proudem tichým, pomalým a klidným, takže nebylo téměř nikde žádného chvatu…“

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných