Dva metry vzteku

KOMENTÁŘ Zase ten covid. Chápu, že už nám leze krkem, plícemi i rozumem, ale mám dojem, že poslední dobou už kvůli němu neztrácíme jen blízké, ale také soudnost.

A vím, že tímto komentářem pravděpodobně řadu lidí naštvu. Jenže jak poukázat na typicky český nešvar, který je způsoben pouhou paličatostí? Buďme konkrétní. 

Je pravdou, že na mnoha veřejných místech stále najdeme upozornění na to, aby lidé dodržovali distanční vzdálenost a aby si nedýchali na krk. To se ale s postupujícím časem ve velkém míjí účinkem.

Schválně se třeba při čekání u pokladny nebo na poště ohlédněte kolem sebe. Nemáte náhodou vedle sebe 'nového blízkého'? A co vy, dáváte ostatním prostor?

 

Naprosto modelová situace se naskytla v hypermarketu na pražském Edenu.

Ženy mám rád, dokonce velmi, s tím problém není. Ale pokud stojíte v Tescu u pultu s uzeninami a 'kýta' zákaznice za mnou je mi blíž, než šunka v pultu přede mnou, není asi úplně v pořádku. A pokud dotyčné jemně naznačíte, jestli vám nechce rovnou vlézt na záda a ona se ještě urazí, to už je k vzteku... Podobných situací jsem ale zažil více. Bohužel.

Totožné příběhy slýchám a také vidím v podstatě denně. Mám pochopení pro ty, kteří si to pouze neuvědomí, ale pokud to někdo dělá záměrně, to už je na pováženou.

A tečkou na závěr je ta okřídlená věta, kterou slýcháme všude kolem nás, a to slavné „společně to zvládneme.“

Ani náhodou! K tomu, abychom to zvládli, nám chybí právě ty dva metry a také ohleduplnost, které je mezi námi jako šafránu. A argument, že už to trvá dlouho a že už to nikoho nebaví? 

Mnoho lidí také nebaví stát na červené na semaforu. Ale jet na ní, to si hned tak nikdo netroufne.