Energie pod tlakem politiky

KOMENTÁŘ Neviditelná ruka trhu zase získala svoji reálnější podobu. Je nabitá energií a cenami. Proti regulacím stojí miliardové majetky a vlivné osoby, které v politice nevidí službu lidu, ale co největší a nejzaručenější zisk. Ideální místo regulace je tak monopol. Nenápadný, demokraticky odůvodněný, nekompromisní a stále sílící.

A přesně taková je nyní energetika. Zatímco se tisk buď rozplývá nad zelenou energií a uspokojuje tak svoje zelené posluchačstvo, socialisté obhajují ubohé občany, kteří chtějí topit, vařit a prát za co nejmenších nákladů.

Politici tak stojí před socialistickým údělem, kterým je zachování si voličské základny a zároveň svých sponzorů, kteří přes ně chtějí rozmnožovat majetky. Proto se z úst předsedů vlád, vládních ekonomů, mluvčích a dalších mediálních hvězd linou podivné úsudky, kterým těžce rozumíme.

„Energie musí být dostupná!“, „Energii musíme dotovat, regulovat!“, „Energie pro každého!“ „Energii těm, co na ní nemají, zaplatíme“. A přeloženo do politického jazyka – dejme naději a doufejme, že neumře příliš mnoho voličských hlasů.

Ve skutečnosti tedy říkají: „Nic s tím dělat nebudeme.“ Nemohou být radikální a nemohou ani nic důležitého udělat. Ani nechtějí nic udělat a po vzoru předchozí vlády vytvoří větší deficit, aby některým ucpali ústa.

Kde je rodina?

A tak zase ta ruka trhu poněkud víc zviditelnila, stala se nejen hamižnou, ale také víc bere, než dává, ale umí pohladit, aby vypadala lidsky. Nic lidského ovšem v energetice není. V lidském těle nejvíc energie potřebuje mozek. A ten je kapacitně využit na „pár“ procent. Proč si držíme tak ohromnou kapacitu a tak málo jim využíváme? Protože kdysi evolucí vznikl tento paradox a dodnes nikdo pořádně neví proč.

A s energetikou je to podobné, jen evoluce neskončila. Snažíme se hledat důvody zvyšování cen, krachů a rozplétat složité energetické vztahy. Jenže jsme v éře soukromých společností a zároveň politické korektnosti, která energetiku zdeformovala.

A navíc ve smyslu slov nedávno zemřelého zpěváka Miroslava Žbirky, který v písni Čistý svět spolu se slepou zpěvačkou zpívá: „Neurobí s diablom deal, nemá dôvody, v tom je ten fór…“

Ďábel se totiž směje a cílem je uzavřít smlouvu, kde se prodá energie a někdo za ni zaplatí životem. A třeba rodina? Ta přijde na řadu příště…