foto: Redakce PrahaIN.cz/Bar, ilustrační foto
Nedávno za mnou přijel do Prahy na víkend kamarád z Dánska, s tím, že dáme klasickou pražskou tour de bar, protože jestli někdo do posledního písmene vystihuje rčení „chlastá jako Dán“, je to právě tento Dán.
Jelikož měl Magnus přiletět v pátek večer a odletět v neděli ráno, byl náš harmonogram stísněn do velmi malého časového prostoru. Autem jsem se pro něj vypravil jako správný kamarád na letiště, kde jsem se hned při příjezdu zarazil. Ceník parkování se od mé poslední návštěvy trochu změnil a zdarma můžete na parkovišti před letištěm stát už jen 10 minut. Do 15 minut to je za 50 korun, do 30 minut 150 korun a tak dále. Trochu se mi klepala ruka, navíc s myšlenkou na finančně náročný „prochlastaný” víkend, poněvadž nevydělávám jak leckdo na YouTube miliony.
Už při příchodu z letištní haly si Magnus nesl hrdě pivečko a tvářil se lehce unaveně. Vylezlo z něj, že má na mě šest piv náskok, a tak jsme neprodleně dojeli k nám domů, abychom nezaháleli a vydali se na naši tour.
Nejprve jsme začali v Letňanech, v místní lidové hospůdce U Králů, kde se za příznivé ceny najíte i napijete. Pivko vás vyjde okolo 50 korun a jídlo, ať už hotovky nebo minutky, okolo 160 korun. Uberem jsme se posléze za 300 korun přesunuli do centra, což je při pátečním večeru z našich končin příznivá cena. Nejprve jsme jako první cílovou destinaci zvolili oblíbený Popocafepetl v Michalské ulici, kde najdete bezkonkurenčně nejlevnější drinky v centru Prahy, avšak při pátečním večeru zde není absolutně k hnutí. Všude bylo lidstva jak při otevírače Primarku na Václavském náměstí, bar byl narvaný k prasknutí, tudíž jsme dali dva drinky (jedno Cuba Libre za 85 korun) a šli o dům dál.
Další naše kroky, už trošičku krkolomné, vedly do klubů. Mihli jsme se v několika – v Hangaru, Jamesi Deanovi, Kozičce a Steampunku. Ceny nápojů raketově stouply oproti pražské periferii, ale i oproti Popu, což se ale dalo čekat. Zejména v těchto vyhlášených klubech.
Zdaleka nejdráže pořídíte v Kozičce, která patří k jakémusi folklóru pražského nočního života. Magnusovi jsem o tom vyprávěl, ten to zatoužil vidět a slyšet na vlastní oči. Atmosféra a ceny v Kozičce, to byl přestřel dokonce i pro Dána, který toho zažil dost a na korunu není skoupý, v mžiku se otočil na podpatku a odcházel raději k nedaleké večerce pro dvě plechovky piva (75 korun, šílenost).
V sobotu jsme plánovali zajít na fotbalový zápas, abychom porovnali stav české a dánské kopané – Magnus mi nevěřil, že se naše reprezentace nachází v troskách, tudíž jsem mu to musel ukázat na vlastní oči.
Odpočinek. Foto: A. Fedrhanc pro PrahaIN.cz
Na zápas jsme se vydali do rohanských BeerGarden, ať už kvůli krásnému geniu loci, ale také proto, že jsme chtěli položit zásadní otázku: „Kde byl Gondor, když padly Západní Úvaly?“
Hned při příchodu nás ale otrávily dlouhé fronty, kdy jsme na pivo čekali asi 20 minut. Cena však byla rozumná, okolo 70-80 korun, personál velmi vstřícný a usměvavý, a navíc se postupem času čekání na pivo výrazně zkrátilo, tudíž vše ok. Na místě jsme si dali grilovanou klobásu za cca 110 korun, ke které byly k dispozici veškeré kondimenty v podobě kyselých okurek, jalapeňos, kečupu, hořčice i křenu.
Po skončení fotbalu Magnus mému tvrzení uvěřil, avšak nechtěl ještě nad současným stavem lámat hůl a dál v nás věří, to je milé.
Posléze jsme se vydali na večeři do populárního podniku v Kamenické ulici Mr. HotDog. Zde jsme si každý dali jeden cheeseslider (145 korun) a jeden bacon cheeseslider (169 korun) a zalili to dalším pivem (vinohradská 11 za 72 korun).
Na závěr dne i této tour jsme se rozhodli, nutno dodat, že už v dosti společensky unaveném stavu, že se půjdeme podívat na západ slunce do letenských sadů, konkrétně na Stalin, odkud je krásný výhled na naše hlavní město, což bylo pro Magnuse největší lákadlo. Pitný režim jsme na místě doplnili posledním tekutým zlatem do kelímku, které včetně zálohy na kelímek stálo cca 130 korun.
Takový byl závěr naší hektické tour de bar v Praze. Takto strávený víkend nás vyšel, pokud to přeženu, na zhruba 8000 – 9000 korun. Slušný materiál na dva necelé dny, navíc pokud opravdu chlastáte jak Dán. Byť to pro Magnuse byla zanedbatelná částka, já jsem krvácel slzy v podstatě při každém placení.