foto: Profimedia, na základě licence Flowee s.r.o. (0157676376)/Pavel Dostál
KOMENTÁŘ: Jak „cvičili“ po listopadu 1989 politikou v tehdejším Československu agenti Státní bezpečnosti, to jsme si dokumentovali na dvou lidovcích. A trvalo to fakt dlouho, než se byli politici schopní shodnout na nějakých pravidlech, jak se vyrovnat s minulostí.
Už skoro prachem zavátý je pokus Tomáše Sokola, po listopadu pražského prokurátora a pak i ministra vnitra, zrušit komunisty. Pokus to byl zcela marný, stejně jako dostat z politiky agenty Státní bezpečnosti.
Když se konečně schylovalo k přijetí lustračního zákona, na jehož základě bylo nutné mít pro určité funkce tzv. čisté lustrační osvědčení, tak bylo jasné, že půjde o velmi výbušné téma. Už tenkrát se vědělo, že s tím zákonem bude spojeno hodně problémů, protože spousta materiálů StB byla po listopadu 1989 zlikvidována, a naopak zůstaly v některých rukách ty, které se „mohly hodit“.
S Pavlem Dostálem jsme se znali z dob ještě před revolucí. Když se stal poslancem Federálního shromáždění, tak jsem měl radost. Práce parlamentního zpravodaje byla hned veselejší, když měl člověk parťáka u těch občas nudných řečí. Proč bych chtěl Pavla připomenout? Abych vynesl na světlo kousek dobra, které jsem zažil. Dodnes někteří pamětníci z řad církevních hodnostářů, ale i stále aktivních politiků zmiňují bývalého ministra jako člověka, který měl problém s vracením některého majetku církví. Velmi se ale zapomíná na jeho vytříbený smysl pro spravedlnost.
Bylo to právě při schvalování lustračního zákona, kdy zazněl ve Federálním shromáždění jeho legendární projev Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, který věnoval prvnímu sestřelenému (podle nového zákona vylustrovanému) poslanci za KDS a KDU-ČSL Františku Michálkovi z Boskovic (*1925). Když jsem četl ten projev s možností ho korigovat, musel jsem obdivovat jeho stavbu a obsah. Mimo následků „autorské slepoty“ jsem ovšem nekorigoval nic. Bylo to hlavně o tom, že jsou ti, kteří podlehli, aby buď chránili sebe, nebo své blízké, a další část byla věnovaná těm, kteří se udávání věnovali jako koníčku, asi jako filatelisté sbírají známky.
František Michálek se odšoural ze Sněmovny.
Někdo po projevu zatleskal a já šel za poslancem, abych se zeptal, jak se to přihodilo, že podepsal. Vyprávěl mi, jak ho zavřeli. V kontextu té doby byl politickým vězněm. Vyprávěl mi o bratrech, které chtěli komunisti zavřít, protože byly padesátky a na jižní Moravě šli po sedlácích. V hledáčku byli hlavně ti, kteří nechtěli do JZD. Měl jsem v té době za sebou již velké množství rozhovorů s vojáky, kteří v padesátých letech mučili v pověstném Domečku na Loretě, takže Michálkovo vyprávění jen potvrzovalo tu šílenou dobu.
O potřebnosti lustračního zákona pro vývoj České republiky se vlastně nepřestalo diskutovat dodnes. Naposledy to byl v roce 2014 sociálnědemokratický premiér Bohuslav Sobotka, který dokonce dostal v přestupkovém řízení pokutu 10 tisíc korun za to, že navrhl ministra financí Andreje Babiše (ANO) do vlády bez lustračního osvědčení. A to Sobotkovi dokonce hrozila pokuta pětkrát vyšší. Před listopadem 1989 byl Babiš členem komunistické strany. Je veden i v tzv. Cibulkových seznamech jako spolupracovník Státní bezpečnosti (StB). KDU-ČSL v té době tvrdila, že lustrační zákon je nedotknutelný. Zrušení lustračního zákona podporovali komunisté a proti nebyli ani sociální demokraté. Babišovo lustrační osvědčení v té době dokonce chtěl vidět i Miloš Zeman před jmenováním vlády. Nakonec lidovci vyměkli a do vlády se sociální demokracií šli, a jak to dopadlo, si pamatují i dnešní voliči.
Sociální demokracie zmizela v propadlišti dějin a lidovci do koalice SPOLU.