Investigativní žurnalista

KOMENTÁŘ O investigativní žurnalistice se napsaly stohy článků, dnes nazývané jako online rolovací texty. Rolováním se dozvídáme, co který detektiv s talentem ke psaní zjistil o těch, kteří by měli být čestní a neúplatní. Kdo ale jde po žurnalistech, kromě těch, o kterých píší? A co stimulace?

Existuje vnitřní hybná síla, daná výchovou, životním postojem a sociálním vývojem. Někdo se investigativcem rodí, jiného k tomu „přimějí“ okolnosti. Samo-investigativci o sobě mluví takto: „Já se s detektivním nadáním narodil, on ho získal.”

Ale proč?

Budeme honit investigativce jinými investigativci, abychom zjistili, proč tak jednají, co mají za úmysly a zda znají cíl, jehož chtějí dosáhnout? Kdepak, stačí postavit jednoho proti druhému a dějí se věci.

Sláva je totiž pěkná.

Mnozí umělci jí podlehnou. A jistě existují osoby v žurnalistice, které pro slávu udělají cokoliv. Ale sláva nebo uznání je jen vnější projev, je to ten cíl, který je trochu falešný oproti cílům na změnu poměrů ve společnosti, na odhalování lumpáren a svinstev.

Existuje investigativec idealista a investigativec materialista. Idealista říká, že pracuje pro svoje vnitřní přesvědčení, materialista pro neznalý lid. Jeden prosazuje ideály, které započal pád Bastily a druhý očekává vděčnost lidu, protože obětuje svůj život na jejich oltář. Oba jsou čestní, ale když se setkají, nemohou si přijít na jméno. 

„Já bojuju za tebe.“

„Ale blbost, za mě nebojuješ, ty bojuješ za sebe, za svoje ideály.“

Sláva? Peníze? Idea?

Není dobré, když se tito dva setkají a začnou si vyjasňovat názory.

Materialista obviňuje idealistu, že to pro něj bojuje, pokládá život a on si toho neváží. Idealista obviňuje materialistu, že lid nic netuší o jeho snaze a takových, co chtěli změnit svět, bylo moc. A co dokázali? Zase jen vyplodili víc investigativců, kteří zachraňují jiné bez jejich souhlasu a pochopení.

A tak se navzájem investigují a oba mají pravdu a zároveň ji nemá ani jeden.

Ta stimulace nakonec není podstatná. Oba by mohli koexistovat bez jakýchkoliv výčitek, ale potřebují odůvodnit svoje životy a svůj přístup. A přesvědčit druhého, že (ne)má pravdu. Jenomže pravda nejde vnutit. Proti tomu, za co oba bojují, je právě skutečnost, vydávaná za pravdu, taková, která pravdou není. 

A tak jen ti, kteří jsou investigativci bez ideálů, se nakonec smějí nejvíc.

Jim nikdo nedokáže, že jejich stimulem jsou peníze nebo sláva. 

A materialista s idealistou investigativcem si nemohou přijít na jméno, obracejí se na šéfredaktora, aby druhého potrestal, protože investigace se přece dělá pro lidi nebo pro přesvědčení, ale pro obojí to přece nejde!