Jak jsem prosil řemeslníky, aby si vzali peníze a přijeli mi opravit dům, až se jim to bude hodit

KOMENTÁŘ Přibývá studentů vysokých škol a ubývá řemeslníků. Jeden by se radoval nad vzděláním našeho národa. Je ale známý fakt, že vzdělanost je zejména papírová. To ovšem není hlavní problém. Nejdůležitější otázkou zůstává, kdo bude v Česku pracovat rukama?

Lidé chybí v různých odvětvích. Elektrikáři, zedníci, instalatéři… Stavební firmy mají plno na půl roku nebo rok dopředu. A teď si představte situaci, kdy potřebujete provést rekonstrukci domu, nedej bože postavit ho celý.

Donedávna jsem si myslel, že tím největším problémem je nedostatek peněz. Rekonstruovat dům v současné době má ale i mnoho jiných úskalí. Pokud vám v tom nezabrání neustále rostoucí (covidové) ceny materiálů, určitě si užijete s nedostatkem lidí.

Musíte totiž najít ty, kteří budou ochotni přijet k vám domů a nechat si zaplatit za práci, kterou pro vás odvedou.

Po celý život jsme bydleli u Prahy, kde je všechno poměrně mobilní. Pokud ve vašem městě ani jeden ze tří elektrikářů nemá čas, zavoláte čtvrtému, co bydlí o kus dál. Je tomu ale přesně rok, co jsem koupil dům v menší obci Ústeckého kraje. I tak tam máme překvapivě hned dva topenáře.

Není čas, milej, zlatej

Obvoláváním to ale celé teprve začíná…

Stěhovali jsme se na začátku března, takže jedna z nejzásadnějších věcí byla revize topení, výměna kohoutků a oprava jednoho nefunkčního radiátoru. Nemilá překvapení začala, když tři ze čtyř topenářů v okolí nezvedli telefon. Čtvrtý naštěstí ano. Popsal jsem mu, co by bylo potřeba udělat a odpověď zněla následovně: „Můžu nejdřív začátkem příštího roku.“ Zmateně jsem se zeptal, jestli to myslí tak, že mu volám v březnu a on přijede nejdřív v lednu. „No, mam prostě do konce roku plno,“ sdělil mi pán se samozřejmostí v hlase a tím jsme se tedy rozloučili.

V červnu se mi podařilo sehnat topenáře, který se o tenhle dům dříve staral.

Ptal se, do kdy to potřebujeme a já mu v dobré vůli řekl, že do konce srpna, aby to bylo vše připravené před zimou. Pan topenář slíbil, že přijede do konce července. Když jsem mu v srpnu potřetí volal, nakonec se opravdu přijel podívat. Potetovaný padesátník mi sdělil, že má na starosti ještě další tři vesnice v okolí a zrovna dělá bytovky. Do konce srpna zbýval týden a tak jsme se dohodli, že radiátor vyměníme první týden v září. Zhruba od poloviny toho září mi už nikdy telefon nezvedl.

Topení jsme nakonec úspěšně dali dohromady na konci října a obdobné divadlo se konalo i s elektřinou.

Na tu se nejprve elektrikáři, z dvaceti obvolaných, přijeli podívat.

Maďarsko, děkuju

Vyměnit tři zásuvky prý znamenalo málo práce a provést kompletní revizi bylo zase příliš náročné. Prostě se jim do toho nechtělo, a tak zase odjeli. V listopadu se naštěstí našel dobrák, který nám zásuvky vyměnil. Revizi dodnes nemáme, a dokud se nebude dělat úplně nová elektřina, smířil jsem se s tím, že ji ani mít nebudeme.

Od minulého víkendu máme také nové zárubně, které jsem nakoupil v srpnu. To díky maďarským dělníkům, kteří kvůli covidu nemají práci v Německu, kde obvykle staví, a tak musí pracovat tady.

Fakturu vystaví, i když není čas provést práce…

Vrcholem všeho okolo domu byl pán ze stavební firmy, který měl provést opravu oken a střechy na pojišťovnu. Ti, kteří někdy řešili, že jim vichřice poškodila dům, ví, co je to za proces. Závadu nahlásíte, pak musíte dokládat fotografie, a především fakturu od toho, kdo to opraví. Pán nám ji ochotně vystavil, pojišťovna vyplatila peníze, on další měsíc zvažoval, kdy přijede práci udělat.

Přišel prosinec, nám začal plesnivět trám na střeše a on mi směle oznámil, že už mrzne. To znamenalo, že na střechu nepoleze. Zeptal jsem se, jestli to udělá, když mráz poleví. Načež přišla esemeska: „Já už na to teď nemám čas.“ Samozřejmě jsem se zeptal, co to má znamenat. „To myslíte tak, že máme hledat někoho jiného?“ Odpověď byla jednoduchá a bohužel i jednoznačná: „Ok.“

V situaci, když jsme měli vyfakturováno, za kolik opravy budou a na účtu byly vyplacené peníze od pojišťovny, jsem tedy musel hledat někoho jiného, kdo provede opravy za tyto ceny. Dík patří ještě jednou zmíněným maďarským dělníkům.

V době, kdy mi došly nervy s obvoláváním živnostníků, kteří mají tolik práce, že si mohou vybírat, jsem to vyzkoušel přes internet. Setkal jsem se díky tomu s poměrně slušným množstvím soucitných komentářů od lidí, kteří absolvovali úplně stejné patálie. Nakonec jim třeba práci odvedl někdo, kdo ani neměl potřebnou kvalifikaci a oni si nemohli ani dovolit stěžovat.

Co kdyby museli někdy shánět znovu?

To bezpochyby vypovídá o současné situaci s řemeslníky.

Nelze ji nazvat jinak než tragickou.

Rekonstrukcí jsme se dočkali po roce, přestože všechny byly hotové za den. Během jejich zajišťování mi ale došla zásadní věc. Že ono by bylo nejspíš mnohem rychlejší a méně nákladné vystudovat si tři roky nějakého stavitelství a udělat si to doma všechno sám.