Jak jsem se ptal ruských učitelů na Ukrajinu. Nejprve překvapení, pak šok

KOMENTÁŘ Znám je od vidění. Postarší manželský pár Rusů. Oba učí na jedné pražské střední škole. Chtěl jsem znát jejich názor. „Na co?“ překvapila mě odpověď. Když jsem se snažil situaci objasnit, přišlo druhé překvapení: „Sledujeme ruskou televizi a tam se o ničem nic neříká, nic se neděje.“

Po chabé oponentuře, že existují i jiné televizní kanály, třeba ty naše, nepřichází třetí překvapení, ale rovnou šok: „To všechno inscenují Ukrajinci pro kamery Západu!“

A všechno vyvrcholí tím, že nejsou žádné rakety, žádné bomby, žádné rozstřílené panelové domy…

Možná šokující, možná hořko-komická, možná nepochopitelná, ale každopádně reálná situace.

Jak s ní ale naložit, jak se poučit a co nám vlastně sděluje a říká?

Nechme teď stranou odpověď na otázku, jak lidé s tímto názorem mohou stát za vzděláním českých středoškoláků a neděsme se chvíli představou o obsahu vyučující látky v hodinách této dvojice pedagogů.

Při vědomí, že se na Ukrajině pošlapávají životy a osudy běžných občanů, kteří nemají pranic společného s postoji ekonomických, vládních a společenských ukrajinských elit, jsou sankce namířené proti Putinovi, Lavrovovi a skupině mocných oligarchů málo. Žalostně málo.

Tak jednoduché to není...

Zdánlivě neetická, ale biblicky popsaná reakce podle vzoru „oko za oko a zub za zub“ by měla dopadnout i na životy a osudy běžných občanů Ruské federace, kteří nemají pranic společného s postoji vládních a společenských ruských elit. Znamená to jediné – vyhoštění veškerých občanů Ruské federace ze zemí demokratického Západu zpět do jejich původní vlasti.

Jen tento spojený proud jistě nevinných obyvatel Ruska totiž může přinést do jejich původní domoviny vítr pravdy a odraz skutečnosti, o které tamní média rozhodně neinformují.

Jen tak se může nahlodat zkamenělá zarputilost Kremlu a jeho tvrdých zdí. Jen tak možná širá ruská domovina dostane odraz skutečné podstaty věci a státem vytvářený obraz dostane trhliny.

Jenže tak jednoduché to bohužel není.

Oni totiž ti postarší ruští manželé jsou už dávno českými státními občany. Jako bumerang se nám právě teď vrací velmi benevolentní zahraniční politika minulých let a stejně jemná a nedotažená pravidla udělování státního občanství lidem ze zemí tehdy se rozpadajícího Sovětského svazu.

Nemůže nás proto pak někdy v budoucnu překvapit fakt, že tu máme pátou kolonu.

Trojského koně uprostřed českých hradeb.

A pokud by se někdy, nedej bože, řešil podobný problém uvnitř našich hranic, může nás čekat nemilé a velmi hořké překvapení. Bude tu skupina lidí, která ví, že se tu vůbec nic neděje. Protože o tom hovoří v ruské televizi.