-->

Jedna země, dva světy. Cesta z pasti je v nedohlednu

01. 12. 202212:37
Jedna země, dva světy. Cesta z pasti je v nedohlednu
foto: Markéta Šálková, PrahaIn.cz/Vítězslav Dobeš

KOMENTÁŘ: Nevinné laškování dvou puberťáků připomíná v kontextu dneška tradiční rivalita mezi Prahou a Brnem, která byla vždy spíše zdrojem humoru než skutečných konfliktů. Současná situace je mnohem vážnější. Českou republiku rozdělují příkopy, přičemž konflikt mezi dvěma světy – Prahou a „zbytkem“ země – se stále více prohlubuje.

Nejde přitom jen o nějaké přihlouplé vymezování se jiných etnografických skupin. Když dnes lidé z různých částí země přijíždějí demonstrovat do hlavního města, jejich hesla, transparenty a veřejná vyjádření se odehrávají v mnohem horší rovině – ryzí nesnášenlivosti, někdy až nenávisti vůči všemu, co reprezentuje Praha a její obyvatelé. Jde o střet dvou odlišných světů a pohledů na život, liberálního velkoměsta a frustrované „periferie“, často s bídou hmotnou i mravní.

Tvrdohlavá Morava

Dobře to vědí všichni pražští politici, kteří do oblastí Moravy – zejména té severní – či například do bývalých Sudet zajíždějí lovit voliče. Kandidát na prezidenta či senátora nemá v těchto lokalitách s typickým „pražským“ programem šanci. Málo jsou dokonce mimikry ve stylu „ku…, chlapi, vždyť já su taky za té změny tutam“ místo „pojďme dát společně naší zemi novou naději“. Co naplat, s tvrdohlavým mezkem pohnete jen těžko.

Kdyby z toho nemrazilo v zádech, dalo by se zasmát i naprosto nelogickému argumentu mnohých obyvatel zmíněných oblastí – hájí ruskou barbarskou válku na Ukrajině s poukazem, že hlavní je národ. Není úplně jasné, zda „národem“ myslí Rusy, Čechy nebo snad Slovany; každopádně to z hlediska primární logiky zní jako tvrzení pacienta po lobotomii. Význam to asi bude mít tento: „Chci být s Ruskem zadobře, abych měl dostatek levného plynu, a že někde na Ukrajině umírají civilisté pod ruskými bombami, je mi úplně jedno.“ Takto otevřeně to ale dotyční – jako jednotlivci – většinou neřeknou, ani nenapíší na sociální sítě. Je to nejen docela složité souvětí, ale taky by člověk na sebe zbytečně upozornil všechny ty Rakušany, že jo.

Vysvětlování nepomáhá

Optimisté z řad liberálních demokratů stále spoléhají na to, že „dezoláty“, jak jsou frustrovaní lidé z oblastí daleko od Prahy často nazýváni, přesvědčí o své pravdě trpělivým vysvětlováním a laskavostí. Tato teze zatím však příliš nefunguje. Když někdo žije v chudém regionu, přičemž se jeho život odehrává ve stejně smýšlející, mnohdy i xenofobní komunitě, existuje jen pramálo šancí na změnu myšlení a názorů.

Nepěkným příkladem, jak to v těchto lokalitách chodí, je několik let starý případ z malého pohraničního města, kde místní politik – tehdejší místostarosta – zavolal městskou policii na černošskou rodinu, která se městem pokojně procházela. Nakonec se ukázalo, že ten největší černoch byl příslušníkem americké armády, který dostal tip na rodinný výlet do sousední ČR. Prý je tam pěkně, řekli mu. Pan místostarosta z toho sice vyšel jako úplný trotl, ale asi mu to vůbec nevadilo. Byla to přece doba, kdy leckterý slušný Čech, zmasírovaný národoveckými populisty, viděl v každém cizinci nelegálního uprchlíka.

Vykopat příkop nenávisti jak vůči cizincům, tak proti ostatním spoluobčanům je velice snadné. Najít pak zeminu na jeho zasypání je už ale často hodně náročné. Važme si proto politiků, kteří naslouchají více hlasu lidství než křiku ulice. Naše země je na cestě k soudržnosti v pasti a cesta z ní se ztrácí v mlze.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných