Kdo by dnes chtěl být Einsteinem? Vyprávěnky ve zprávách frčí více!

KOMENTÁŘ Až pětašedesát procent současných žáků prý nakonec v dospělosti bude pracovat v oboru, který dnes ještě neexistuje. To tvrdí odborníci. Já ale říkám: Když nevíš kudy kam, staň se politickým nebo alespoň agrárním analytikem!

Nehodlám si na stará kolena zavěsit na krk žalobu ohledně ochrany osobnosti, takže v tomto textíku, prosím, zásadně bez jmen. Univerzálně ovšem platí, že když jsi schopen zasvěceně pohovořit například v kulinářském TV pořadu o správném restování cibule, určitě zvládneš na kameru říct, že premiér tvé země se mýlí, když tvrdí, že každý zákon z autorské dílny SPOLU rovná se všeobecné blaho DOHROMADY.

Agrární analytik to má samozřejmě mnohem těžší než jeho ryze politický kolega. Kdo má všechnu tu havěť, prosím vás, podrobně sledovat – ejhle, tuhle leze americký brouk, jinde zas nezbedná banda křečků dostala zálusk na úrodu v Okrese na severu. Je to zkrátka moc informací najednou. Nebohý agrární analytik se tedy v televizní analýze zhusta omezí na konstatování, že chleba bude dražší, poněvadž v posledním období nám příliš nenapršelo, přičemž se snaží upomenout se na dlouhodobou předpověď počasí v Kalifornii; tato píď zeměkoule je dostatečně daleko na to, aby někdo podrobně zkoumal nějaké konsekvence v analytikově vyjádření.

Politický analytik je king

Nyní se ovšem soustřeďme na osobnost politického analytika. Ještě nedávno, když byl ve vrcholné formě prezident republiky, političtí analytikové byli všeobecně označováni jednoslovně za politology. Miloš Zeman je nicméně – forma neforma – konstantně považuje za nýmandy, ať si říkají jakkoli (no ne, vlastně je regulérně nesnáší), stejně jako ekonomické experty různých bank a dalších finančních institucí. Hlava státu ovšem všem těmto lidičkám křivdí – oni prostě působí na trhu, kde je po nich poptávka.

Zejména politický analytik si tak pohodlně pluje na svém obláčku a pouze čeká, kdy mu zase zazvoní telefon od nějakého žurnalisty. Když se to stane, prostě jen – jako obvykle – blábolí, doufaje, že to – taky jako obvykle – vyjde. „ANO? Já říkám rezolutní ne!“ Nebo: „Pokud vláda bude i nadále destabilizovat křehký sociální smír, nebude v naší krásné zemi opravdový mír.“ Není to nic světoborného, ale korpus analytikův si přece jen při TV večerních zprávách kapánek ustříkne do kaťat. Je zase vidět na obrazovce, a přitom stačil takový blábol!

Poučení? Milí rodiče, pokud chcete mít ze svého potomka úspěšného člověka, vykašlete se na takové podružnosti, jako jsou fyzika, chemie či snad dokonce ta vrcholně trapná matematika. Kluka nebo holku šoupněte na politologii nebo sociologii a pak se už jen kochejte kariérou svého potomka.

Mluvit, žvanit, blábolit… To je to, oč tu běží!