foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Pondělí odpoledne před Českou televizí
Minulý čtvrtek mi u oběda přistála SMS zpráva. Obsahovala krátký text na vysvětlenou a audio stopu o velikosti 56 kB. Anonymní pisatel, který už nereagoval na mou odpověď, v ní uvedl: „Dobrý den. Věnujte pozornost rozhovoru radních České televize pana Matochy a Bradáče po volbě ředitele ČT.“
Jelikož jsem zvědavý člověk a různá audia mě zajímají dlouhodobě, pustil jsem si ji. Bylo to u oběda a rozuměl jsem tak maximálně pěti slovům. Telefon jsem proto znovu odložil a dojedl. Poté jsem se vrátil do práce.
Radu ČT sleduji. Zajímá mě multimiliardový kolos veřejnoprávní České televize, aktuálně zúžený na debatu o koncesionářských poplatcích, stejně jako její pořady. Ne že bych ČT sledoval denně, ale pochopitelně mi ustavičné reprízy Všechnopárty neuniknou.
Ve čtvrtek odpoledne, zhruba dvě hodiny od obdržení citované SMS, jsem si audio pustil v tichu kanceláře. Nerozuměl jsem téměř ničemu. Pustil jsem ho dalším dvěma lidem, kteří za mnou právě přišli. Nechápali, co mají slyšet.
Po domluvených schůzkách jsem sedl k počítači a soubor nahrál do AI. Zajímala mě jediná věc, zda jde o autentickou debatu, víc nic. Odpověď? „Nahrávka obsahuje výrazný šum v pozadí (připomíná to restauraci nebo veřejné prostranství), což ztěžuje srozumitelnost některých slov. Jde o neformální češtinu s běžnými hovorovými výrazy.“
Mega sem, mega tam
A ona autenticita? „Bohužel v tomto případě nebylo možné provést analýzu, protože formát souboru (AMR) není tímto nástrojem podporován.“ Z čistě poslechového hlediska prý působí nahrávka jako autentický záznam rozhovoru v hlučném prostředí, ale bez technické analýzy to nelze potvrdit se stoprocentní jistotou.
Poté jsem se snažil kontaktovat autora SMS zprávy, nikoli Romana Bradáče nebo Pavla Matochu. Bez šance. Takže jsem znovu sedl k počítači a zadal do AI poslední příkaz. Chtěl jsem vidět přepis.
„Jasně, to není problém,“ zněla odpověď.
Jenže se ukázalo, že problém to byl. Nabízím, co přesně robot slyšel. S čímž souvisí fakt, že jsem se tím už dále nezabýval:
Osoba B: Jako… jako deset mega ti chybí?
Osoba A: Ale jo, dostal. Ale není to všecko.
Osoba B: Aha. A kolik teda ještě chybí?
Osoba A: No, ještě pět set.
Osoba B: Pět set mega?
Osoba A: Jo. No, já mu to chci říct, že mu to pošlu, ale až to dostanu.
Osoba B: Jo, rozumím.
Co bude, až nebude znalec?
K přepisu „autentického“ dialogu dvou radních ČT mi vyskočilo také vysvětlení, pokud bych citovaným slovům náhodou nerozuměl: „Mluví se o velmi vysokých částkách (deset mega, pět set mega) v souvislosti s nějakou volbou a osobou jménem Petr.“
Všechno, co nyní líčím, se odehrálo v pětihodinovém intervalu, během něhož jsem byl na obědě, absolvoval dvě schůzky, vyřídil pár telefonátů a SMS a sepsal dva články.
Pět hodin zmiňuji proto, že jsem se během nich dostal z fáze „horká hlava - rychle vydat“ do fáze „co je to za blbost?“
Nakonec jsem pány Bradáče ani Matochu nekontaktoval a SMS odložil. Určitě jsem nebyl jediný. Jsem si stoprocentně jistý, že audio dostala řada dalších lidí v médiích. Vzhledem k tomu, že se mu drtivá většina vyhnula, postupovala nejspíš stejně.
Sám jsem zvědavý, jaký se najde odborník, který autenticitu stoprocentně potvrdí. A ještě víc by mě zajímalo, co nastane, když se takový člověk nenajde.