KOMENTÁŘ: Ano, bude hůř. Oslíček Čech už nestíhá sypat dukáty

Rumcajs, výběrčí daní z Pyšné princezny – a dokonce i králík Fiala z ne tak starého Večerníčku. Ti všichni naplňují podle předepsaného scénáře své role. Jenom ten oslíček, co se má otřásat a stále dokola sypat dukáty, přestává stíhat. No jistě, řeč je o Čechovi, na jehož hřbetě se vozí politici, nadnárodní společnosti, úředníci a kdovíkdo ještě.

Povězme si, co takový český chudák s puncem pohádkové postavy „Oslíčku, otřes se“ musí snášet: Jídlo i běžné spotřební zboží má mnohonásobně dražší než v okolních zemích. Když už jsme u jídla, předražené pochoutky jsou často šizené, takže třeba český jogurt je méně mléčný než ten „úplně stejný“ v regálu v Německu. I telefonní tarify jsou parodií na své bratříčky jinde. Že by šlo o kartelové dohody napříč trhem? Ale kdepak, to asi jen velcí hráči od sebe omylem opisují nemravně velké cenovky. Jak popsala PrahaIN.cz v jiném článku, při nákupu pětimístné sedačky v Ikei v Krakově ušetříte v porovnání s pořízením téhož výrobku v Česku skoro 14 tisíc korun. Je tohle normální?

Sociální pojištění je příšerně nabobtnalé a je vlastně další daní. Politici nyní uvažují o tom, že více zdaní taky vlastnictví nemovitosti. Sice jste si vysněný domek pořídili pilnou prací, odříkáním, přičemž jste zaplatili mnoho peněz na nejrůznějších daních již během výstavby. To ale stát nezajímá. Koukej platit, holoto!

„Podojit“ je třeba rovněž soukromé podnikatele – všechny ty dobré lidi, kteří svou prací živí rozsáhlý úřednický aparát. Jak na to? Zvedneme odvody na úroveň těch zaměstnaneckých! Že živnostník na rozdíl od zaměstnance nemá žádnou garantovanou dovolenou? Že často při podnikání riskuje celý svůj majetek a maká od nevidím do nevidím? Ha, ha. Byla to přece jeho svobodná volba. Zaplatí – nebo půjde do fabriky!

Česko má vinou lemplovství svých vůdců jednu z největších inflací široko daleko. Čech kromě toho musí poslouchat chlubení ministrů, jak se báječně zabojovalo proti příšernému růstu energií. V porovnání s recepty odjinud jde přitom spíše o kosmetická, navíc hodně pozdě přijatá opatření.

Advokáti absurdity

Občas se v médiích objeví nějaký obhájce zatuchlých tuzemských poměrů, který na obecenstvo působí jako bytost z jiné planety. Tak například prezidentka potravinářské komory se nedávno nechala slyšet, že kvalita českých potravin rozhodně nekulhá za jinými zeměmi. Jasně, takže ta super poctivá sekaná na nádraží ve Vídni, s feferonkou zapečenou uvnitř masa a v báječně předehřáté housce byla pouze přelud. A to byl jen „stánkový“ prodej.

Naopak každou chvíli se někde v novinách nebo televizi zjeví nějaký fanatický proevropský „svazák“, který s výrazem Sibyly prohlásí, že Česko nemá jinou možnost, než automaticky přijmout veškeré nesmysly z Evropské unie – od Green Dealu po všechno možné přerozdělování. Většina těchto bytostí žije z veřejných peněz; kdyby měli prodávat své schopnosti na volném trhu, zřejmě by pošli hlady někde u plotu. Jasno o tom, co je pro lidstvo nejlepší, však mají, to zase ano.

Z hlediska nejbližší a asi i vzdálené budoucnosti nelze být přehnaným optimistou. Češi – oslíci sypající penízky na všechny strany – nicméně mají v záloze ještě jednu pěknou pohádku, a sice: „Obušku, z pytle ven!“