KOMENTÁŘ: Bacha, už jdou! Hostinští se děsí matek s rozjívenými dětmi

Latte nebo frappé – samozřejmě podle ročního období. To jediné se mění v případě „moderních“ matek, které své malé ratolesti zhusta zavlékají do kaváren, restaurací a podobných podniků. Jinak je scénář návštěvy víceméně obdobný: zatímco maminky sáhodlouze klábosí u kafíčka, děti dobývají prostor a nutí personál k úvahám o změně profese.

Debata o tom, nakolik je pro restaurační zařízení přínosná návštěva zákaznice s rozmazleným malým dítětem, se čas od času objevuje ve veřejném prostoru a samozřejmě hlavně na sociálních sítích. Zpočátku zdánlivě nevinné téma posléze nabobtná a řádně pocuchá nervy diskutérů.

Na straně domácích, čili pro, stojí kavárníci a hostinští; za hosty – tedy návštěvníky – v tomto mači skórují především právě samotné matky, jež si rády objednávají jeden nápoj, který pak pozvolna upíjejí několik hodin, přičemž své děti nechávají dělat, co se jim zlíbí. Kabely i bezdrátově létají po internetu všemožné argumenty. Diváci – nezaujatí čtenáři mimo obě uvedené kategorie – se střídavě přiklánějí k jedné nebo druhé straně podle toho, co zrovna zaznívá.

Nárok na úplně vše?

„Děti, běžte si hrát na silnici!“ Nesmrtelná věta, zaslechnutá autorem těchto řádků před několika lety na sluncem rozpáleném Žižkově, v jedné z restauračních předzahrádek. Tři matky v dobrém rozpoložení u dvojky bílého, přičemž jejich děti připomínaly malé tornádo. Rozházené židle u okolních stolů, improvizované prolézačky, hra na honěnou. Inkriminovanou větu pronesl zarostlý dělník, který si přišel v míru a pokoji vypláchnout mozek po celodenní šichtě. Záhy litoval, že se narodil. Matky se do něj pustily takovým způsobem, za nějž by se nemusela stydět svatá inkvizice.

Podobně nekompromisně vystupují tyto maminky rovněž v internetových debatách. Když nějaký nešťastník z řad hostinských namítne, že zákaznice upíjející několik hodin jednu kávu, jejíž dítě opanovalo podnik, není z hlediska tržeb žádné terno, je ihned nemilosrdně zpražen. Herodes je proti němu náhle vcelku sympatický chlapík, který si jen trochu neporozuměl s nejmladší generací. Klíčový argument tohoto typu matky: Já mám přece nárok! Ke zvýšenému výskytu takto uvažujících zákaznic nepochybně přispívají taky nejrůznější slevové portály. Degradují práci v gastronomii a z plebejce uměle vytvářejí „honoraci“.

Hodina na objednávku

V Mekce gastronomie – Francii – je zvykem, že pokud si zákazník zhruba jednou za hodinu něco objedná, může dále sedět u stolku a číst si, přemýšlet nebo jen tupě koukat do mobilu. Jde o nepsané pravidlo, které však většina zákazníků dodržuje.

Žádné nepsané pravidlo však logicky nemůže fungovat tam, kde se často nedodržují ani pravidla napsaná. Vrcholem je, když nějaký ministr při projednávání zákona v tuzemské Sněmovně prohlásí, že dodržování některých jeho paragrafů nebude striktně vyžadováno – případ lesních školek a požadavku na umyvadlo umístěné padesát centimetrů nad zemí. Když už jsme tedy u těch dětí.

To hlavní však žádný paragraf stejně nemůže obsáhnout. Dokud nebude pro většinu lidí v této zemi přirozené, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, žabomyší války neustanou.