foto: Archiv redakce PrahaIN.cz/Robert Šlachta
Senátní volby skončily. Skončily tak, jako končí vždy. Tristním zájmem a několika neotřelými příběhy. Letos se týkají především Róberta Šlachty, bývalého elitního policisty a od založení Přísahy také politika.
Pokud někdo horní komoru Parlamentu označuje za odkladiště, plete se. Senát je stabilní součástí demokratické společnosti, u nás existoval už za první republiky. O to ovšem nejde. Řada lidí dále tvrdí, že senátory nezná. To je pravda. Zbyněk Sýkora zvítězil v Českých Budějovicích. Nic mi jeho jméno neříká. V Chrudimi se ještě nyní raduje Jan Tecl. V Rokycanech Miroslav Kroc. Tak bych mohl pokračovat, ale neměla by to valný smysl.
Proniknout opakovaně do celostátních médií nemusí být cílem jednotlivých volených zastupitelů. Což se Róberta Šlachty bezesporu netýká. Ten mediální pozornost miluje. Jeho úspěch není koupený, náhodný, nejde o hlas vzdoru. Jde o dřinu, kterou někdejší policista od roku 2021 podstupuje. Najal si lidi na sociální sítě, navštívil stovky míst a šel dopředu i přes neúspěch ve sněmovních a krajských volbách. Nakonec to dokázal.
V Břeclavi sice přišlo volit jen 14,6 oprávněných a pro postup do horní komory stačilo 8.099 hlasů, ale o to tolik nejde. Róbert Šlachta, ač tak nevypadá a málokdy toho využívá, má poměrně sloní paměť. Známe se, několikrát jsme se bavili. Stačilo naťuknout, aby změnil výraz. On, jeho parťák Tomáš Sochr, Jaroslav Pelc nebo Jiří Komárek. Všechno zruční policisté, kteří disponují tím, co je cennější než peníze, informacemi.
Politik v akci. Foto: PrahaIN.cz
Ach, ta Nagyová
Krátce po Šlachtově zvolení se začal připomínat pád Nečasovy vlády.
Šlachta je opakovaně obviňován, že za to může.
Z jeho zvolení v ODS opravdu radost nemají. Pár SMS jsem dostal...
Co bylo, bylo, to rovněž nehraje roli. Podstatná je budoucnost. Každý policista, s nímž jsem se někdy setkal, měl v hlavě jakýsi zvláštní paměťový přístroj. Vyslovilo se jméno a už to jelo.
Předseda Přísahy sice klame tělem, ale ten jeho paměťový přístroj má, tipuji, sto giga. A proto se vracím k podstatě. Troufnu si odhadnout, že v horní komoře Parlamentu bude mnoho osob, jimž se Šlachta, nyní kolega, věnoval. Ať už přímo, nebo nepřímo. Často jsem slýchával větu: „Toho jsem poslouchal!“ Znělo to všelijak. Znamenalo to však jediné. Muž, o kterém jsme se bavili, figuroval v nějaké kauze.
Nemusel být obviněn, natož obžalován, aby si na něho kriminalisté pamatovali. Tolik k roli nově zvoleného senátora za obvod číslo 56.
Jana Nagyová. Foto: PrahaIN.cz
Veselé historky z natáčení
Důležité bude tutéž optiku použít opačně. Perspektivou těch, kteří si rovněž pamatují, že s ÚOOZ přišli do kontaktu. Nebo se tom teprve dozví. Osobně se na tato setkání hrozně těším, jelikož senátor Šlachta je velmi impulzivní člověk. K vizáži politiků staré školy se to jistě nehodí.
Ti se dokonce drželi hesla, že v politice neplatí pokus – omyl. Chybami se v politice neučili, žádné nedělali. V případě Róberta Šlachty je to v podstatě jedno. Právě on se stejně jako Andrej Babiš stal jakýmsi hlasem lidu, hlasem frustrovaných a naštvaných. Teď jde jen o to, aby v Senátu nezapomněl mluvit a nevyměknul.
Zde bych si dovolil připomenout Ústavu, kde se píše, že za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance či senátora trestně stíhat.
Být Šlachtou, rovnou bych na ustavující schůzi pár veselých historek z natáčení připomněl. Pak uvidíte, jak začne být Senát sledovaným místem.