KOMENTÁŘ: Česko v roce 2024? Přejme si alespoň trochu fungující stát

Když pan premiér v nedávném projevu vlahým hlasem promlouval ke svým spoluobčanům, reakce se vcelku daly očekávat. Pětikoaliční představitelé Fialův projev pochválili, nicméně opozice ho úplně ztrhala. Pravda je klasicky někde uprostřed.

Česká republika stále patří mezi nejpříjemnější místa k žití – viděno v celosvětovém kontextu. Hobitín si pulsuje svým tempem a navzdory občasným světáckým řečem některých politiků nemá moc co mluvit do velkých evropských, natož světových záležitostí. Zároveň – byť se toto tvrzení nemusí leckomu líbit – od tuzemské kotliny málokdo ve světě něco významného očekává. Když se jednou za čas někomu z českých politiků někde podaří potřást rukou americkému prezidentovi, je to spíše vzpomínka do rodinného alba než něco světoborného.

Přesto nejde o kdovíjakou idylku. Příkladů, kdy stát nefunguje tak, jak by měl, je spousta – jsou notoricky známé.

Co bychom měli očekávat v novém roce od svých politiků? Především účinné řešení těchto chronických problémů, jež se časem nepříjemně nakupily a které trápí skoro všechny. Zatím však hlavně slyšíme mnoho hezkých slov – a skutek utek, jak se říká.

Typickým příkladem jsou nekonečné debaty nad nemravně velkými maržemi obchodních řetězců. Klasický střet našich volených zástupců nad tímto tématem se odehrává v rovině, kdy jeden politik navrhuje změny v zákoně o významné tržní síle, zatímco druhý chce vše ponechat konkurenčnímu boji. Jedno z efektivních, ale i efektních řešení se přímo nabízí: povinnost řetězců uvádět u každého výrobku kromě ceny i výši marže.

Symbolem zmaru v tomto směru je ministr zemědělství, zasloužilý lidovec Marek Výborný. Jeho hláška o tom, že bude na obchodní řetězce působit neformálním tlakem, aspiruje na humorný výrok desetiletí.

Příznačné je, že zejména vládní politici se při neřešení problémů zaklínají nedotknutelností tržního prostředí. Současný trh má však s normálním volným trhem máloco společného. Podnikavost a píli nahradila schopnost urvat co nejvíce různých dotací na všech možných úrovních. Hrát si v tomto dotačním absurdistánu na ochránce standardních tržních vztahů je proto velice legrační.

Stát je však ještě pořád náš – tedy všech občanů. Pokud naši zvolení zástupci nebudou v novém roce nahromaděné problémy řešit, měli bychom se razantně ozývat. Stávkami, organizovanými apely na své místně příslušné poslance, peticemi a dalším tlakem.

Na rozdíl od pana Výborného tedy tlakem pořádně formálním. Politiky platíme více než královsky, tak ať se krucinál snaží.