foto: Redakce PrahaIn.cz/Vítězslav Dobeš
Pevné nervy a trochu „splachovací“ povahu si od cestujících, ale i ze strany řidičů žádá cesta autobusem na regionálních linkách kolem hlavního města. Ať se nikdo nediví, že lidé raději jezdí autem.
Nedávno mě potkalo to štěstí, že jsem cestoval v rámci Pražské integrované dopravy doslova „narvaným“ příměstským autobusem. Vskutku pestrá směsice obyvatelstva dávala vyniknout mnoha talentům, od evidentní „smažky“, která po zaplacení jízdného svému neuspořádanému čoklovi odepnula vodítko a sundala košík (řidič buď neviděl nebo dělal, že nevidí) po náctiletý pár (heterosexuální), který se oněch 45 předlouhých minut věnoval jediné činnosti, totiž vytrvalému pořizování vlastních selfíček a natáčení videí s ubíhající krajinou za okny. Nebýt toho, že se na mě několikrát málem zřítili z výše posazených sedaček, ignoroval bych je, a to navzdory tomu, že chlapec si – když byl ještě autobus pouze poloplný – umístil své nohy se špinavými botami přímo na protější sedadlo.
Několik kilometrů před cílem mé cesty přišla další pohroma: do autobusu nastoupil chlapík s dlouhými vlasy, který si ve svém mobilu nahlas pustil rockovou směsku. Venku bylo po dešti, takže autobus byl řádně zapařen – přesto nikoho nenapadlo otevřít okno. Když jsem jedno otevřel, ostatní cestující se na mě podívali jako na Einsteina. Povzbuzen tímto úspěchem, zeptal jsem se rockera, jestli někdy slyšel o vynálezu zvaném sluchátka. Nechápavě se na mě podíval.
Tak se to zdrží
Na jedné ze zastávek se autobus zdržel neobvykle dlouho. Nastupoval velký houf dělníků – podle vzhledu evidentně pracovníků ze zemí bývalého Sovětského svazu. V této stanici jsme stáli dobrých osm minut proti minutě uvedené v jízdním řádu. Každý platil jízdné, takže zdržení bylo nevyhnutelné. Jak jsem pochopil z několika poznámek spolucestujících, dopravci zjevně nepřijali v souvislosti s válkou na Ukrajině žádná zásadní organizační opatření – nárůst počtu pasažérů o uprchlíky sice znamená velké prostoje na linkách, které zajíždějí do logistických a skladových center kolem Prahy, ale nikdo s tím nic nedělá a asi ani dělat nebude. Každá taková cesta přitom znamená nejen zdržení pro cestující, ale taky diskomfort pro řidiče, který má o to kratší pauzu na konečné.
Abych to zkrátil – svoji cestu jsem nakonec přežil bez ztráty kytičky. Při vystupování jsem si ovšem nemohl nevzpomenout na všechny ty skvělé dopravní projekty, jimiž hýří na svém profilu na Facebooku současný ministr dopravy Martin Kupka.
Jistě, každá cesta MHD nebo VHD (vesnickou hromadnou dopravou) je především taková, jací jsou zrovna konkrétní spolucestující. Že však regionální autobusová doprava kolem Prahy připomíná spíše Balkán než střední Evropu, to je fakt, který „tam nahoře“ zjevně nikoho nezajímá.