foto: ČESKÝ CURLING, se svolením/Momentka z Prague Classic 2021
Miluju sport. Aktivně i pasivně. Aktivně tedy ve chvíli, kdy mi zrovna něco nepraskne v zádech a neskončím na kapačkách. Při pasivním sledování bolístky řešit nemusím. Pravidelně sleduji fotbal, extraligu, NFL, MLB, NBA, NHL, šipky, UFC i volejbal.
Po očku přihazuji házenou a florbal, protože jsou tvrdé, což mi vyhovuje. Jen si nejsem jistý, zda si mladá generace uvědomuje, že fyzický kontakt ke sportu patří, a ne každý dotek rukou je faul. Mám rád i atletiku a golf. Vyloženě mě nudí lakros, parkur a jachting. Ani tyto disciplíny se však nevyrovnají mému utrpení u přenosů curlingu.
Tuhle metanou přitom sleduji na každé olympiádě. Pokaždé u toho šílím a pokaždé dokoukám všechna utkání našich reprezentantů. Julie Zelingrová (19) a Vít Chabičovský (21) si vybojovali právo reprezentovat Česko vítězstvím v domácí olympijské kvalifikaci a následným úspěchem na Olympic Qualification Event. Těšil jsem se, jak jinak. Jenže už první zápas mi přivodil mrákotné stavy.
Vysvětlím. Když koukám na sport, tak proto, že vím, co se děje.
Vezměte si útok Sparty. Obránci Slavie padají, Tvrdík s Tykačem šílí ve vyhřívané lóži. Tykač si kroutí kudrnaté vlasy, Tvrdík knírek.
Chorý se opět snaží někoho nakopat, tentokrát marně. Přijde fantastický centr, tvrdá hlavička a Slavia i s rodinou Prachařů může leda zpytovat svědomí. Krásná akce, krásný gól.
Nebo šipky: první tři v maximu, další tři taky.
MVG a Snoop
MVG jde na závěrečný triple a double. Vím, co přijde, držím palce. Vždyť jsem Gerwenovi před časem říkal, že je můj favorit. A to jen krátce poté, co jsem zavřel 158.
Totéž hokej. Pastrňák dostane přihrávku do křídla, vypálí bez přípravy a nenáviděná Florida je venku z prvního kola play off. Ano, realita bývá jiná, ale snít se má.
Lyžování? Ledecká stahuje ztrátu, počítám branky, modlím se, ať nespadne, trnu až do cíle.
A teď curling. Sedím u televize a hledám napětí. Zelingrová pouští kámen, Chabičovský sprintuje a mete, mete. Ona něco huláká. Kámen dojede ke středu. A nic. Netuším, co se stalo. Situace se opakuje v opačném gardu. Přidají se soupeři. Šutráky se vrší uprostřed terče, hráči se kolem nich nakonec sejdou, cosi zhodnotí, odkopnou je a vrátí se zpět. „Dva kameny pro naše,“ ozve se komentátor ČT. „Cože?“ ptám se doma. „Proč? Jak? Nechápu!“ Vysvětlení nepřichází, napětí už vůbec ne. A přesto sleduji dál. Připadám si jako na derby bez bran.
Curling je pro mě nejnudnější sport ever.
A právě proto si ho chci brzy vyzkoušet na Zbraslavi, abych už nikdy nemusel psát takhle jízlivý sportovní komentář a za čtyři roky v naději, že vyhráváme, zvolal: „Strč ho tam, Víte, udrž ho tam, Julie!“
P. S. Coach Snoop forever.