KOMENTÁŘ: Cyklisté všech zemí, jděte… na cyklostezku!

Kbelík s barvou většinou postačuje těm politikům, kteří se rozhodli přihrát si voličské body rádoby podporou cyklistiky. Nejčastější nástroj – namalované cyklopruhy – lze při troše fantazie naplánovat u sklenky skotské nad mapou města. Skutečná podpora cyklodopravy však samozřejmě vypadá úplně jinak.

Zmíněná opravdová podpora cyklistů spočívá ve výstavbě cyklostezek (mimo silnice), které primárně slouží právě milovníkům jízdy na bicyklu. Jde tedy o plnohodnotné stavební projekty, které vyžadují důkladné plánování, strategický nadhled nad daným územím – a taky finance. A to ne ledajaké. Vytvoření jednoho kilometru cyklostezky vyjde na zhruba pět milionů korun.

Proti tomu pořízení cyklopruhu v rámci běžné silnice stojí pakatel – v mírné nadsázce řečeno, skutečně je třeba jen kbelík s kvalitní barvou. Jó, to se to podporuje cyklistika! Vlastně stačí, když se k politickému lizu dostane nějaký zelený nadšenec, nebo naopak ryzí pragmatik, který si chce na hřbetech cyklistů vybudovat kariéru. „Zavolejte šéfovi dopravního odboru a řekněte mu, ať přes víkend navrhne silnice, kam namalujeme cyklopruhy!“ Ctihodný politik si ještě včera pletl kolo a mlýnské kolo, ale dnes už má jasno – zatraceně, už se opět blíží komunální volby, tak těm šlapálkům nějaké ty pruhy nakreslíme!

Praze vládnou amatéři

Existuje město Kodaň a pak je ještě jedno; to se nazývá Praha. Zatímco Kodaň potřeby cyklistů systematicky řeší výstavbou cyklostezek, stověžatá metropole po léta – nejen z hlediska dopravy – přešlapuje mezi zájmy ODS a ANO na jedné straně a vizemi Pirátů, Zelených a podobných subjektů na straně druhé.

Politici se nedokážou domluvit ani na něčem tak triviálním, jako je kultivace širšího centra. Jak po nich pak člověk může chtít, aby skutečně systémově a účelně řešili problematiku cyklistické přepravy v rámci celého města? A když už se najde tresť dobré vůle, přicházejí na řadu nesmysly. Amatérismus některých sahá dokonce tak daleko, že si představují tolik požadované zklidnění magistrály jako projekt, kde se spolu budou v teoretické symbióze pohybovat auta, prostředky MHD, kola a chodci. Cha cha. Je to, jako kdybyste vyrazili na houby v očekávání luxusní smaženice a našli jen jeden plži prolezlý hřib.

Šestnáctý kilometr

Cyklopruhy by měly být pouze nouzovým řešením, nikoli globálním nástrojem, jak řešit cyklodopravu. Jejich bezhlavé prosazování přitom štve nejen motoristy, ale i řadu samotných cyklistů. Nelze totiž říct, že by se lidé na kolech ve svých namalovaných pruzích cítili kdovíjak bezpečně.

K nepříjemným pocitům jistě přispívá i skutečnost, že podle průzkumu policie, ČVUT a Besipu se účastník tuzemského silničního provozu přibližně na každém šestnáctém kilometru potká s někým, kdo za volantem nemá co dělat. Buď je psychicky labilní nebo pod vlivem alkoholu či drog. Spousta řidičů a řidiček je navíc takzvaně nevyježděných – neumějí řešit komplikovanější dopravní situace.

Být cyklistou například ve zmíněné Praze, kolo raději prodám a koupím si Lítačku nebo několik lahví kvalitní samohonky.