KOMENTÁŘ: Dvanáct statečných seniorů a jeden nefér národní dopravce

Představte si dvanáct seniorů. Žádné bábovky, nesedí doma, nestěžují si na drahotu. Ba právě naopak, vyrazili do přírody na výlet. Jsou aktivní. Vyšlápnou v Českém krasu na Kodu, sejdou do Tetína na skály, pak do Berouna. Mají v nohách skoro čtrnáct kilometrů.

A teď si vzpomeňte na různé řeči o tom, že vstupem nových železničních dopravců na trh se zvýší kvalita přepravy, zvýší se konkurenceschopnost a zkvalitní a zlepší služby. Povede to prý i ke snížení cen.

Dvojice dvanácti statečných seniorů a dvou průvodců dorazí na nádraží Českých drah v Berouně. Prochází rekonstrukcí, je tu spousta dřevotřískových desek a těžko tu byl z nich někdo podruhé v životě. „Jedete teď Arrivou,“ ptá se komisně paní za okénkem u výdejny jízdenek. „Osmdesát jedna korun.“ Senioři žasnou a žasnou i průvodci. To je tedy pálka! Z Berouna do Prahy-Smíchov. „Vždyť je to soukromá společnost,“ vysvětlí, když podává každému z nás lístek.

Vlak soukromé společnosti přijíždí na čas a za chvíli obchází vozem průvodčí. Chvíli se nedůvěřivě kouká na jízdenky, a pak se zeptá: „Proč jste platili tolik peněz?“ Kdybyste si koupili jízdenky u mě ve vlaku, máte to každý o 25 korun levnější.“

A to jsou ty dopady konkurenceschopnosti. Nejenže to nevede ke snížení cen, ale efekt je pro zákazníka přesně opačný. 

Chyba je na straně společnosti Arriva, protože kdo má tušit, že je kdesi na nádraží v Berouně ukryt výdejový automat na jízdenky, kdo má tušit, že se vyplatí kupovat jízdenky až ve voze, zvlášť když o tom hlavní dopravní informační systém nic neudává.

Největší chyba je však na straně národního dopravce. Naprosto chápu, že nebudou její zaměstnanci prodávat zadarmo jízdenky jinému dopravci. Nikdo nechce dělat práci jiného zadarmo. Rozuměl bych i určité provizi, nicméně přisazovat si k ceně jízdenky tak velkou provizi za to, že jen vytisknu lístek, což trvá asi dvacet sekund, mně přijde doslova jako prasárna.

O férovosti se nedá mluvit už vůbec. Kdyby totiž pokladní Českých drah jednala férově, tak vše zákazníkovi oznámí. Situaci mu vysvětlí. Stačilo říct, že za dvacet minut pojede spoj národního dopravce, který bude pro tyto zákazníky z těchto a těchto důvodů levnější. Nebo taky upozornit na výdejní automat Arrivy.

Jednání pokladní ukazuje na jednu věc. Národnímu dopravci nejde vůbec o blaho cestujících, ale hlavně o vlastní kapsu. A také o to ukázat, jak kvůli neuvěřitelně přemrštěné provizi, jejichž výše se však neříká, má konkurence drahé jízdenky. A mě nezbývá nic jiného, než ústy mými a ústy těch dvanácti báječných a aktivních seniorů říct: „Styďte se!“