KOMENTÁŘ: Fialu a Babiše do šrotu. Volme malé strany místo dinosaurů

Ačkoli Albert Einstein neznal ODS ani ANO, jeho výrok o hlupácích, kteří opakují stále stejné chyby, sedí jako vyšitý na mnoho voličů těchto stran. Tuzemská politika přitom rozhodně nabízí alternativy k dinosaurům, jejichž správa země připomíná opotřebovaný setrvačník.

Zopakujme si Einsteinův výrok v plné parádě: „Naprostá tupost je dělat pořád to samé a očekávat jiné výsledky.“ Základní otázka je tedy jasná: „Proč český volič pořád dokola volí někoho, kdo vede zemi od desíti k pěti?“

Když vás v obchodě zklame nějaký výrobek, příště si ho asi nekoupíte. Že spousta lidí bez zaváhání vyhodí do koše špatný jogurt, ale nekvalitní politiku nikoli, je paradox par excellence.

Mohlo to být jinak

Jedním z důvodů uvedeného postoje je nepochybně obava voličů, aby jejich hlasy ve volbách nepropadly. Připomeňme si však poslední sněmovní volby – kdyby v nich Přísaha získala půl procenta hlasů navíc, Petr Fiala by pravděpodobně nesestavil svoji neuvěřitelnou vládu. Pana profesora by spolustraníci už dávno hodili přes palubu, lidovci by snad definitivně zmizeli z politické scény a Piráti by se mohli někde v hospodě na periferii servat o to, co kde přivedli cugrunt. Markéta Pekarová Adamová by místo velké funkce měla na hraní pouze Rakušanův malý STAN.

Kdyby se na podzim 2021 našlo ještě více lidí, kteří opakovaně nenaskakují na mainstream, už mohla být překročena psychologická hranice a alespoň jedna menší strana by nyní byla na politickém tržišti plně etablovaná. V příštích sněmovních volbách by pak nebylo nemožné, že by se tato nešťastná země – díky nástupu současných mimoparlamentních stran – konečně zbavila reziduí „devadesátek“. Výstavním produktem porevoluční doby je samozřejmě i šéf ANO Andrej Babiš, jehož vrcholným číslem při správě země navíc bylo pouze drancování veřejných financí.

Svobodní a další

Pokud chce někdo volit pravici, samozřejmě to nemůže „hodit“ ODS, jež je dnes pravicová asi tak jako Fidel Castro. Alternativou jsou Svobodní, kteří si svoji šanci konečně prorazit ve „velké“ politice zaslouží neúnavnou mravenčí prací – například proslulou peticí za zachování spalovacích motorů, které jsou podle odborníků díky vývoji čím dál šetrnější vůči životnímu prostředí. Kvalitní ekonomické i společenské teze Svobodných a upřímná snaha o zásadní revizi současného fungování Evropské unie by měly pohladit po srsti každého voliče, který v minulých sněmovních volbách sedl na lep Petru Fialovi.

Laskavý čtenář a hlavně pan šéfredaktor snad prominou autorovi těchto řádků, že do svého článku propašoval osobní voličskou preferenci. Politické tržiště však nabízí i jiné mimoparlamentní strany a je jen na občanech, zda konečně naleznou odvahu dát jim možnost spravovat Česko.

Kritik takového tvrzení by mohl namítnout, že problémem menších stran může být, že když už se do Sněmovny dostanou, svůj potenciál prohospodaří ve věrné službě dominantnímu koaličnímu partnerovi. Vzpomeňme na Věci veřejné. Ty svého času oslovily mnohého nespokojeného voliče, aby posléze předvedly zoufalou personální politiku a především podřízenost ODS. Přesto by bylo chybou rezignovat na snahu o nové vlny v zatuchlém českém rybníku.

Co si budeme povídat. I kdyby příští volby do Sněmovny vyhrál Brouk Pytlík ve společné koalici s Rákosníčkem, asi by to bylo lepší než správa země, jakou v posledním čtvrtstoletí letech předvádějí staří dinosauři.