KOMENTÁŘ: Fico a jeho svět. Mlask, chrocht – a ještě jednou

30. 09. 202313:05
KOMENTÁŘ: Fico a jeho svět. Mlask, chrocht – a ještě jednou
foto: Redakce PrahaIn.cz/Vítězslav Dobeš

„Vezmi Jiřího Paroubka, Andreje Babiše, Miloše Zemana, hoď je do kastrolu – a jako menu dostaneš Roberta Fica,“ řekl mi před časem jeden můj známý, který je sice původem Slovák, ale jehož životní pouť se už dlouho odehrává v Česku.

Bez ohledu na to, jak si kdo uvedené tvrzení přebere, při čtení těchto řádků je už jasné, zda Fico ve slovenských volbách zvítězil, či nikoli. Dvě podstatné věci: 1. Pokud se Fico po povolebním vyjednávání přece jen stane slovenským premiérem, určitě ubere na ostré předvolební rétorice a bude vystupovat mnohem konstruktivněji než doposud. Je to totiž železné pravidlo snad všech volebních kampaní – po volbách se nikdy nic nejí tak horké jako před nimi. 2. Ať Fico nakonec bude „pouhým“ poslancem nebo ministerským předsedou, na rozdíl od víceméně povrchní image v letošní předvolební kampani se jen těžko zbaví podstaty své osobnosti.

Kavárenský socialista

Takže jaký je doopravdy člověk, ten Robert Fico? Bezpochyby hlavně požitkář, který si z politiky umí „vytáhnout“ všechny myslitelné benefity. V tom se ostatně podobá většině věrozvěstů levicového dobra, od zelených fanatiků po bolševické brousky. Nikdy nezapomenu na rozhovor, který poskytl před mnoha lety Milan Kňažko. Ten Fica bez skrupulí nazval kavárenským socialistou. Zároveň vzpomněl na typické Ficovo fungování, či spíše nefungování v premiérské funkci.

Poté, co Slovensko zasáhly ničivé povodně, Fico přiletěl vrtulníkem do postižených oblastí. Zapózoval pro média – na ruce s hodinkami za několik tisíc eur – a rozdal hrst hraběcích rad. Poté se opět jako Fénix vznesl k nebesům, načež zřejmě přímo z helikoptéry vystoupil do televizních přijímačů v rámci mimořádné zpravodajské relace.

Když pak za čas ve volebním klání překvapivě uspěli radikálové Mariana Kotleby, nejen socialisté na tento volební úspěch zírali s otevřenou pusou. Příčina přitom byla triviálně jednoduchá: kotlebovci na rozdíl od ostatních politiků přijeli do postižených oblastí nikoli rozdávat moudra, nýbrž pracovat: vyhrnuli si rukávy, pravice nechali dole a pomáhali před velkou vodou i po ní, seč mohli.

Je to samozřejmě jen střípek, úhel pohledu. Tyto drobné postřehy ze života nicméně často o konkrétních lidech vypovídají mnohem více než rétorické finty a pečlivě připravené fráze. Na to bychom neměli zapomínat při jakémkoli seriózním hodnocení práce volených zástupců.

Zpět k výsledku letošních slovenských voleb. Jejich nejdůležitějším vyzněním je bezpochyby personální zoufalství, které panuje na tamní politické scéně. Neměli bychom se však východním „bratrům“ jakkoli pošklebovat nebo se cítit kdovíjak nadřazeně. Jsme na tom v Česku totiž úplně stejně.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných