foto: PrahaIN.cz/Nela Havlíková, PrahaIN.cz
Krátké hrané filmy nominované na Oscara nyní promítá kino Bio Oko a kino Světozor. Mezi nominované se dostalo pět filmů. Irské sbohem, Ivalu, Holčička, Noční jízda a Červený kufřík. Tři z pěti filmů jsou feministicky zaměřené. Čtvrtý otvírá téma genderové diskriminace v rámci celkově humorného příběhu.
Americké filmové akademie jmenovaly na Oscara krátké filmy, které během několika minut zvládnou uchopit a předat divákovi sdělení, které je v celosvětové společnosti aktuální, vážné a rozhodně ne vyřešené. Je velmi zajímavé, že ve většině případů se tato témata dotýkají žen a ženství. Divák tedy může sám přemýšlet o tom, proč ve značně vyspělé společnosti v roce 2023 stále nejvíce rezonují témata, jako jsou znásilňování dětí, nemožnost vybrat si manžela či být genderově neutrální bez následků či šikany.
Dánský film Ivalu popisuje příběh dvou sester žijících v Grónsku pouze s otcem. Od prvních minut divákovi začíná docházet, o co se jedná. Ztratila se Ivalu a její mladší sestra ji hledá po hornatých pláních. Proč se ztratila, kde je a najde se vůbec? Ivalu zkrátka už dál nedokázala snášet časté noční návštěvy otce. Film během šestnácti minut dokáže bravurně znázornit dětskou křehkost a možnost páchání trestného činu bez potrestání.
Dospělý svět před tím zavírá oči.
Film Ivalu není jen o sdělení, že se tyto věci dějí, je i poukázáním, jak rychle může skončit dětský život, když dospělí dělají, že nic nevidí.
Další velmi důležité a rezonující téma otevírá film Červený kufřík. Jaká jsou práva a povinnosti muslimských žen? Například povinnost nosit hidžáb. Dcera, kterou otec prodal jako manželku jinému muslimovi, se ocitá na letišti, kde na ni čeká její nový manžel. Dívka se ocitá ve strašlivé situaci, kdy se má stát majetkem cizího muže. Její poznávací značkou je víra propojená s nošením hidžábu. Dívka si jej v nejkritičtější chvíli svého života sundá a vydá se na útěk. Sundání šátku pro ni znamená jak opuštění rodiny, tak ztrátu své víry. I přes to, že je v cizí zemi bez financí, ji touha po svobodě dožene k tomuto činu.
Film získává ještě větší hloubku po zářijových protestech v Íránu, které vyvolala smrt Mahsy Amíníové po tom, co ji íránská policie zatkla za špatně nasazený hidžáb. Nyní je sundávání hidžábu symbolem, který bojuje proti utlačování muslimských žen.
Smích. Anebo ne?
Noční jízda je název norského filmu, který na oko působí jako humorný. Ebba, žena malého vzrůstu, nechce čekat na řidiče tramvaje, který ji v mrazech nechal na zastávce a sám se šel ohřát do domku pro řidiče. Ebba si to nenechala líbit a vloupala se do tramvaje, se kterou následně ujela. Všechno doposud nasvědčuje, že se jedná o komedii.
V tramvaji však muž začne svádět dobře vypadající ženu. Ve chvíli, kdy však zjistí, že žena má na hlavě paruku a je nejspíš mužem, začne být agresivní. Jeho kamarád se připojí s vulgarismy a šikanou.
Muž s parukou se snaží o útěk, avšak marně.
Spolucestující situaci ignorují. Do zápletky tak vstupuje falešná řidička…
Ačkoli se u filmu opakovaně zasmějete, po zhlédnutí vám proběhne hlavou, s jakými problémy se asi potýkají lidé z LGBTQIA+ komunity. Smích vás přejde…
Další dva snímky mě příliš neoslovily. Holčička byla příliš dlouhá na to, co se snažila sdělit. Režisérka a scénáristka Alice Rohrwacher se snažila o příběh, který ukazuje striktní režim náboženské školy v propojení s dětskou touhou a anarchií.
Celkem 37 minut bylo příliš dlouhých a nezáživných. To se však nedá říci o filmu z irské produkce Sbohem Irsko. Komediální tvorba s prvky vážnosti vás celých třiadvacet minut nenechala vypadnout z tématu. Překvapivý závěr dal snímku pomyslnou třešničku.
Na krátké filmy se můžete podívat v Praze, Liberci, Plzni i Hradci Králové do 21. března.