foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Jan Ruml
Blíží se opět výročí konce 2. světové války, které mělo v roce 1991 zajímavý začátek. Možná tehdy začala zářivá kariéra dnes již světoznámého výtvarníka Davida Černého. Na sklonku dubna totiž přetřel v noci tank číslo 23 na tehdejším náměstí Sovětských tankistů narůžovo.
Stalo se to v době, kdy sice „sovětská vojska“ již z naší republiky odcházela, ale pořád jich tu bylo ještě dost. Přetření tanku se tak stalo důvodem pro oficiální protest sovětské vlády a také spousty diskuzí o tom, co se stalo. David byl stíhán za výtržnictví a po několika dnech byl tank opět přetřen nazeleno.
Když už jsme si nedávno připomněli mého přítele, bývalého ministra kultury Pavla Dostála, v té době také poslance Federálního shromáždění, musím pokračování děje začít u něj. Přišel jsem ráno do „federálu“ a Pavel mi říkal, že jestli chci námět na hezký článek, ať dobře sleduji dění na „pravém křídle“. A opravdu. Čilý cvrkot, šuškání a chechtání probíhalo hlavně mezi poslanci nově vzniklé Občanské demokratické strany, která měla krátce po svém ustavujícím kongresu v Olomouci. Kongres rozdělil do té doby fungující Občanské fórum na dvě skupiny, na ODS a Občanské hnutí.
Byli to tehdy hlavně Jan Ruml, Petr Gandalovič, Stanislav Devátý, Tomáš Kopřiva, Jiří Pospíšil, myslím, že i již zmiňovaný Michal Malý a Milan Hruška, okrásnění tehdejšími kolegyněmi Janou Petrovou a Klárou Samkovou, kteří oblékli montérky, vzali do rukou štětce a opět tank přetřeli narůžovo. Využili poslaneckou imunitu k tomu, aby se vyhnuli trestnímu stíhání. „Mladí“ měli doprovod v podobě otce, tedy Jana Rumla, Jiřího nebo předsedy Sněmovny lidu FS Rudolfa Battěka.
Některá jména jsou dodnes známá z veřejného života, a i PrahaIN.cz je zmínila v jiných souvislostech. Jana Petrová se dnes jmenuje Marco a je významnou představitelkou lobbistů za to, aby prošla novela ministra životního prostředí Petra Hladíka o povinném zálohování nápojových obalů, Jiří Pospíšil je náměstek pražského primátora, Stanislav Devátý byl ředitelem Bezpečnostní a informační služby a potom odešel do advokacie k poslaneckému kolegovi Tomanovi (dnes AK Chrenek, Toman, Kotrba).
Poslanecké natírání probíhalo v dost zjitřené atmosféře. Stáli jsme tehdy s Pavlem Dostálem a ředitelem Policie ČR pro Prahu 5 opodál a sledovali dění. Zatímco někteří lidé rozebírali obrubník záhonu v podobě pěticípé hvězdy, jiní se pouštěli s natěrači do vášnivých debat, zda je natírání správně, nebo není. Tyto debaty pak trvaly ještě mnohem déle. My jsme šli na pivo.
Paradoxně ono natírání odsoudil i tehdejší prezident Václav Havel, ale asi z mezinárodně politického hlediska spíš musel, protože je známo, že byl příznivcem podobně střelných akcí. Tehdejší poslanec České národní rady, pozdější moderátor televize Nova Vladimír Čech, interpeloval ministra spravedlnosti Leona Richtera, aby bylo zastaveno Černého stíhání za výtržnictví, protože nejsou stíháni ti, kteří byli odpovědní za mnohem větší zvěrstva na jiných kulturních památkách.
Stíhání Davida Černého bylo zrušeno, tank přišel o statut kulturní památky a o pár měsíců později z náměstí zmizel. Stal se exponátem Vojenského muzea v Lešanech. I když ještě pak párkrát v pozdějších letech cestoval jako připomínka toho, že jsme tu 40 let hostili ruská vojska.
Autor komentáře prožíval popisovanou dobu jako novinář deníku Expres a spolupracovník řady dalších redakcí.
* v komentáři bylo chybně uvedeno místo události, za což se omlouváme.