KOMENTÁŘ: Kampak se hrnete, dědo? Vám už jsme přece vzali volební právo!

Do zlatého fondu televizní zábavy se možná definitivně odebere legendární předvolební klip Přemluv dědu a bábu z roku 2010, který učinil ze seniorů víceméně nesvéprávné loutky a jehož cílem bylo prarodiče naočkovat, aby nevolili levici. Doba rozhodně pokročila. V současnosti se objevují úvahy, že by bylo nejlepší dědovi a bábě volby rovnou zakázat.

Sociální inženýři si utrhují od úst a ve dne v noci přemýšlejí, jak vylepšit fungování společnosti. Bác ho! Jednou provždy lze vyřídit „problém Babiš“, když seniorům určíme věkový limit ohledně volebního práva.

Babiše jsem nevolil. Když vidím jeho „kolegy“ v ANO, zejména tři, tedy čtyři mušketýry – Karla Havlíčka, Patrika Nachera, Aleše Juchelku, Ondřeje Prokopa – a mylady, totiž Alenu Schillerovou, neumím si představit, že bych tomuto spolku odevzdal v jakýchkoli volbách svůj hlas jinak než před hlavní odjištěné bambitky. Přesto umělé vytváření volebních bariér považuji za podraz největšího kalibru.

Je, jaká je

Tato společnost je, jaká je. Má svých klasických deset procent přirozených mamlasů, kteří budou vždy volit antisystémově. Pak má ovšem spoustu lidí, kteří jsou „jen“ nespokojení se svou životní úrovní. Rady, že mají jít podnikat, od rozumbradů z řad všech těch báječných a dynamických lidí jsou podobně nevkusné, jako když nějaká „lopata“ na internetu doporučuje profesorovi filozofie, aby šel pracovat do fabriky (svobodník Halík v Černých baronech: „Všechny tyhle intelektuály bych poslal do Mišelinky tahat gumy, aby poznali, co je poctivá práce!“).

Za nespokojeností přitom samozřejmě stojí různé důvody, subjektivní i ryze objektivní. Říkám tomu „kopat za svůj klub“. Typický Ostravák prostě TOP 09 volit nebude, i kdyby paní předsedkyně vyrazila na nudistickou pláž. A platí to taky naopak: víceméně spokojený Pražan většinou volí výhradně některou ze stran současné pětikoalice.

Moudrý politik, politolog či sociolog – zkrátka každý, kdo nějak působí ve veřejném prostoru – by měl hledat cesty, jak obrušovat hrany a nalézat zprostředkování dialogu mezi znesvářenými sociálními skupinami. Většina normálních lidí asi přirozeně chápe, že umělé sociální inženýrství v podobě omezování volebního práva tímto dialogem jaksi není.

Koneckonců, známe to z historie: jak se jednou společnost začne dopouštět sociálního inženýrství, hrozí, že to časem přeroste v cosi mnohem většího a zrůdného. Jakkoli se tímto textem nehodlám přiživovat na hrůze holocaustu, smutně proslulé heslo nacistů – práce osvobozuje – se v modifikované podobě přímo nabízí i dnes v případě českého seniora. Věk odchodu do penze vláda Petra Fialy odsouvá do astronomických výšin. Zároveň se však objevují hlasy, že je třeba důchodcům omezit volební právo.

Takže makat jim přikážeme, avšak volit zakážeme. A zítra se bude tančit všude.