foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Michal Redl
Server PrahaIN.cz se kauze Dozimetr věnuje od samého začátku. Čtyři měsíce před policejní realizací jsme uvedli, že se kriminalisté zajímají nejen o tehdejšího náměstka Petra Hlubučka, ale také o podnikatele Pavla Dovhomilju. Od té doby jsme přinesli několik desítek materiálů popisujících údajnou trestnou činnost, schůzky, vztahovou mapu, přepisy odposlechů. Ty byly autentické. Vycházeli jsme při nich z policejních dokumentů, jež máme k dispozici.
Asi nejkultivovanější projev měl výše zmíněný Petr Hlubuček. Dám příklad jednoho jeho telefonátu s technickým ředitelem pražského DP Janem Šurovským: „Čau, prosím tě, je teda jako komplikace s tím Maškem, jo. Protože ke mně se teda dostaly jako poměrně závažný informace. Jako s kým spolupracuje, a já si myslím, že prostě bych byl pro to, abychom udělali otevřené výběrové řízení, protože tohle to je fakt jako závažný.“ Smysl rozhovoru pro tuto chvíli není podstatný. Zmíněný telefonát byl policií odposlouchán, přepsán, analyzován, založen a doposud je součástí jednoho z usnesení Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ). Podobných přepisů máme k dispozici nespočet.
A právě v tomto ranku informací jsme opakovaně narazili ještě na jedno důležité jméno. Jedná se o bývalého ministra pro místní rozvoj a spravedlnosti, ale také místopředsedu vlády Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, o advokáta Pavla Němce. O něm se bavili zejména Michal Redl a Pavel Kos. PrahaIN.cz tyto záznamy považovala za relevantní do chvíle, než jsme měli možnost s Pavlem Němcem hovořit osobně.
Jak se totiž po vydání těchto článků ukázalo, většina Němcových „tvrzení“ byla pouze interpretována. To, co měl pronést, se v usneseních vložilo do úst zlínského podnikatele Michala Redla. Němcova autentická slova se tak v rámci všech dokumentů, jimiž naše redakce disponuje, nevyskytují. I to bylo tématem našeho rozhovoru.
Bývalý ministr při něm působil klidným, rozvážným dojmem. Že by cokoli z námi publikovaných slov pronesl, odmítl. A současně upozornil, že jsou mu podsouvána, neboť je měl interpretovat Michal Redl. Zdánlivá maličkost je přitom dost zásadní. „Ne, neřekl jsem to,“ zopakoval mi Pavel Němec, když jsem některé pasáže četl. Čímž bezesporu narážel na některé odstavce zmiňovaných dokumentů.
Obžaloba v nich například reprodukuje telefonát bývalého ministra s Michalem Redlem z října 2021: „Michal Redl telefonuje přes kryptovaný telefon a uvádí, že mluvil s Pavlem Němcem,“ stojí na úvod daného odstavce. Sloveso reprodukovat je klíčem. Pokud by v tomto duchu Redl zmínil Andreje Babiše nebo Víta Rakušana, ani jeden by neměl možnost se bránit.
Nad podobnými nuancemi by šlo určitě mávnout rukou, pokud by zásadním způsobem neměnily výklad a míru účasti některých osob. V tomto případě Pavla Němce.
S odstupem času je nutné přiznat ještě jednu skutečnost. V mnoha momentech totiž později obžalovaní členové údajné zločinecké skupiny používali jednu typickou vlastnost: přehánění. Předháněli se v tom, kdo koho umí, neumí, kdo koho postaví do latě, srovná, nebo naopak složí, znejistí, rozhodí, vyzmizíkuje.
Možná i to je důvod, proč z dříve obrovského mediálního humbuku zůstává pouhá skica. A současně pachuť.